O drtícím vlivu Bathory na celou metalovou scénu nemá smysl plýtvat slovy. Tahle kapela, ehm tedy tenhle člověk Quorthon, navždy změnil tvrděrockovou hudbu, ať už si vezmeme jeho raná, totálně výplachově blacková alba nebo pak monstrózní vikingské chorály „Hammerheart“ a „Twilight Of The Gods“. Ještě za několik desítek let po Quorthonově předčasné smrti (v roce 2004) bude mít tahle hudba stále stejný dopad. Bathory jsou prostě zdroj inspirace, který hned tak nevyschne. Proč ale tady o tom mluvíme? Ono se stačí podívat na název recenzované desky a je všechno hned jasné.
Watain jsou přesně tou kapelou, která z tvorby Bathory osmdesátých let nezměrně čerpá a je tedy nasnadě, že tribut této legendě mohou oprávněně natočit. V případě „Tonight We Raise Our Cups and Toast in Angels Blood: A Tribute to Bathory“ se nejedná o klasické tributní album, ovšem o odvážný počin, kterým se kapela prezentovala v roce 2010 na Sweden Rock Festu. Odvážný hned z několika příčin. Zaprvé Quorthon je ve své domovině stále považován za nedotknutelného, zadruhé vybírat z členitého repertoáru Bathory je nadmíru složité a konečně zatřetí, Bathory nikdy naživo nevystupovali a proto kolem sebe vytvořili mýtus, který je snadné zbourat byť jediným nepodařeným koncertem.
Musím ale říci, že Watain se s tím popasovali se ctí. Přestože jsem fanouškem vikingské éry „Blood Fire Death“, „Hammerheart“ a „Twilight Of The Gods“, mám za to, že je dobře, že Watain tuto vrcholnou epochu Quorthonovy tvorby takřka ignorovali. Dovedete si představit, jak by naživo zněly takové věci „One Rode To Asa Bay“, „Shores In Flames“ nebo „Twilight Of The Gods“, aby dostály své majestátnosti? To by byl akt takřka neproveditelný a proto Watain sáhli, vyjma úvodní epické „A Fine Day To Die“ z „Blood Fire Death“, výhradně po materiálu z prvních tří desek, kdy Quorthon a (tehdy ještě) jeho spoluhráči zněli jako konglomerát Motörhead, Venom a satanistické schizofrenosti.
Na živé vystoupení je to samozřejmě dobrý tah. Věci jako „The Return Of The Darkness And Evil“, „Sacrifice“ nebo „The Rite Of Darkness mají správný (dalo by se říci až rock n´rollový) tah a díky své známosti jsou samozřejmě dobrým koncertním tahákem. Ovšem, co je nejdůležitější, třeba při poslechu zmíněné „The Return Of The Darkness And Evil“ se opět dostaví ten pocit husí kůže, jako když člověk před lety slyšel v Quorthonově podání tuto klasiku poprvé. Proto Watain patří obdiv za to, že feeling tehdejší doby a tehdejší tvorby dokázali přenést na koncertní pódia. Zvolili si k tomu jednodušší cestu, ovšem i tak je to skoro na smeknutí klobouku.
Našinec dokonce může porovnávat. Ve stejném roce, kdy Watain natočili tento záznam, u nás, na prvním ročníku Metalfestu vystoupila formace Twilight Of The Gods kolem zpěváka Primordial Alana Averilla, bubeníka Nicka Barkera (ex-Cradle Of Filth, Dimmu Borgir) a někdejšího kytaristy Mayhem Blasphemera. I ta se prezentovala výhradně Quorthonovou tvorbou a tehdy za svým vystoupením zanechala rozpačitý výraz. Šly na to totiž tou vikingskou cestou, kam se skutečně Averillovo hecování schlíplých přihlížejících vůbec nehodilo. Watain si to usnadnili a v takových podmínkách odvedli dobrou práci.
|
