Mé recenze jsou v drtivé většině poměrně rozsáhlé, neboť se snažím předat čtenářům co možná nejpodrobnější pohled na daná alba. U nového alba německých Powerwolf však udělám malou výjimku, protože nemám chuť opakovat slova z recenze jejich předchozího počinu.
Nezpochybňuji, že celá sestava kapely své nástroje ovládá s naprostou samozřejmostí a že jejich koncerty mají neskutečný náboj, kterým vlci publikum dokáží dostat do varu. Svůj skladatelský potenciál však vyčerpali na svých prvních deskách a od té doby pouze recyklují sami sebe. Nejsmutnějším faktem však je, že se to kapela ani nesnaží nijak zvlášť maskovat.
Po vložení nového alba "Blessed And Possessed" do přehrávače jsem marně doufal, že vlci v menší míře projeví skladatelský vývoj nebo alespoň nějaký pokus o vybočení z jejich cesty. Titulní otevírák je totiž prachsprostou vykrádačkou perfektní skladby "Sanctified With Dynamite". Věřím, že člověk, který se díky tomuto albu setká s Powerwolf poprvé, může mít během poslechu příjemné pocity, ale fanouškovi, který zná tvorbu kapely nazpaměť, se tento smutný fakt musí již zajídat. Následující "Dead Until Dark" pro změnu vykrádá refrén skladby "Son Of A Wolf". Takto bych bohužel mohl pokračovat s téměř každou další skladbou, která se na letošním albu nachází.
O zbývajících skladbách tedy není důvod příliš dlouho hovořit, ale přeci jen se zmíním alespoň o "Armata Stignoi", jež nabízí posluchači (i přes to přehnané opakování) skvělé hitové momenty, které budou zaručeně fungovat na koncertech. A samozřejmě nesmím zapomenout na "Let There By Night", působící jako sympatické poděkování za to, že jste vydrželi album poslouchat až do této závěrečné skladby. Její melancholická nálada mě tak trochu přesvědčila o tom, že i přes zklamání tuto kapelu nebudu zatracovat. Nádherné zakončení alba!
Nechci však Powerwolf házet okamžitě do koše a musím se zmínit i o několika málo věcech, které by vás mohly na novém albu alespoň trochu vymanit ze stereotypu a přílišné šedi. Zvuková stránka nového alba je totiž opět silně nadprůměrná. Popravdě nevím, jak více by se měl zvuk zlepšit. Vše je krystalicky čisté, ale zároveń si deska zachovává tu metalovou špinavost, ve které dravé kytary a dunivé bicí nástroje fungují ve spojení s kostelními varhanami více než pozitivně.
Jsem z nového alba velmi zklamaný. V případě, že by se jednalo o debut, tak bych mu s klidem mrskl příjemných 8 bodů.
Poslouchalo by se to zkrátka opravdu dobře, protože deska nabízí mnoho zajímavých momentů, střídání temp a to vše je zabaleno do perfektního zvukového kabátku. Ale co je to platné, když na předchozích deskách máte to samé, ale v mnohem lepším provedení?
Závěrečný verdikt tedy zní: Předchozí tvorbu mám naposlouchanou velmi dobře, a proto si nové album zkrátka nedokážu plně vychutnat, neboť zní téměř na chlup stejně.
|
