Kapela Angel, která měla být v sedmdesátých letech losangeleskou odpovědí na démonické Kiss, je dnes už jen encyklopedický pojem, kterému navíc pisatelé věnují jen několik řádek o tom, že tahle kapela byla, nahrála ve své době pět vcelku slušných alb a začátkem osmdesátých let se rozpadla. Dnes se sice stále počítá mezi aktivní kapely a sem tam odehraje v Kalifornii i nějaký ten koncert, ale z původního složení v ní působí už jen bubeník Barry Brandt a zpěvák Frank DiMino. Muzikanti, kteří navíc nebyli v sedmdesátých letech, na rozdíl od svých kolegů, kytaristy Punkyho Meadowse a klávesisty Gregga Giuffrii, výkladní skříní této kapely.
A proto je tak trochu s podivem, že po čtyřiceti letech v hudební branži přichází právě zpěvák Frank DiMino se svou první sólovou deskou. Navíc s několika hvězdnými hosty v zádech, protože na jeho desku přispěli takoví muzikanti jako Oz Fox (Stryper), Jeff Duncan (Armored Saint), Eddie Ojeda (Twisted Sister), Pat Thrall (Hughes/Thrall), Rickey Medlocke (Lynyrd Skynyrd) a dokonce i starý parťák Punky Meadows. Mohlo by se tedy jednat o událost sezóny? Ne, to rozhodně ne. Už jen proto, že materiál, který „Old Habits Die Hard“ obsahuje, je tak ponořen do odéru přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, že prostě je už předem odsouzen k hitparádovému nezdaru.
Na druhou stranu DiMino sám (a samozřejmě i jeho hosté) je zárukou té nejvyšší muzikantské kvality, které se posluchači z této desky dostává. S kompozicemi je to samozřejmě, jak se také čekalo, trochu slabší. Jistě, nesou v sobě typický hardrockový esprit s příchutí, kterou kdysi v sobě měli právě Angel, ovšem postrádají chvilku spontánnosti a mladickou nespoutanost, až se na mnoha místech blíží k rutině.
Celá deska proto působí dojmem jakési sterility, protože všechno jede přesně podle plánu, všechno má své šablony. Na „Old Habits Die Hard“ proto není jediný moment překvapení, jediné místo, které by posluchače vytrhlo z letargie, do které chtě nechtě začne s postupující stopáží upadat. Ovšem přes trochu nešťastný úvod v podobě „Never Again“, kterou doslova zabije nefunkční refrén, se na desce najde pár kousků, které skutečně stojí za opakovaný poslech. K těm určitě patří výborná „The Rain´s About To Fall“ a baladická „Even Now“ (kterou vokalista napsal s bubenickým kolegou z Angel, Barrym Brandtem), což jsou nepochybně dvě nejvýraznější položky alba.
Album, které je určeno rockovým staromilcům. Těm, kteří si libují v zaběhnutých pořádcích a slovo pokrok je pro ně vlastně vulgarismem. Samozřejmě je určeno i starým fanouškům, kteří si pamatují ještě dobu největší slávy Angel. Ovšem většina z nich má dneska už úplně jiné starosti.
|
