S každou další deskou, ať už se jedná o Soulfly nebo Cavalera Conspiracy, utvrzuje Max Cavalera hudební svět, že jeho zlaté časy, kdy vydával skutečně dobrá alba, jsou už nenávratně pryč. Jeho nadprodukce posledních několika let zavinila, že klenotům typu „Beneath The Remains“, „Arise“ či „Chaos A.D.“ se už asi nikdy nepřiblíží. A na tom nic nezmění ani aktuální počin „Archangel“, pro který Maxovu kapelu doplnil i jeho druhý syn Igor Cavalera Jr, jenž nahradil baskytaristu Tonyho Campose, který odešel k Fear Factory.
On fakt, že „Archangel“ nebude žádná bomba, se ukázal už na jaře, kdy vyšel singl „We Sold Our Souls To Metal“, což je ukázka naprosté prázdnoty Cavalerovy tvorby předchozích let. V tomto případě by se dalo mluvit skoro až o senilitě stárnoucího Maxe („Prodali jsme naše duše metalu“ je opravdu hodně hloupý název), protože v případě této skladby se jedná jen o bezduchou řezničinu, v podstatě skladba působí tak, jako že si Cavalera potřeboval udělat jen další zářez do diskografie.
A bohužel tak je to u většiny z nové desky, která zase zatlouká další hřebíček do rakve někdejší legendy. Najdou se tu pochopitelně skladby, které posluchače zaujmou, ovšem je jich zoufale málo. Rozhodně k nim patří titulní „Archangel“ s postapokalyptickou atmosférou a výborně zakomponovanými náboženskými chorály. Tahle skladba je jednoznačným tahounem nové desky a svými chaotickými kytarami odkazuje někam až směrem k „Roots“. Rozhodně zaujme i „Bethlehem´s Blood“, kde posluchače překvapí výborná melodická sóla Marka Rizza (se kterým líný Cavalera, který se kytary už spíše jen drží, udělal díru do světa) a vkusně zakomponovaný zvuk trubky. Třetí výraznou skladbou je pak „Deceiver“, která má až nebývale silný a zapamatovatelný refrén.
Jinak je to ale, vážení přátelé, velká bída. Ne sice až tak úplně taková, jako u posledního alba Cavalera Conspiracy, ale pořád bída. Ostatní skladby, včetně druhého singlu „Sodomized“ s hostujícím Toddem Jonesem z amerických grindcorových šílenců Nails, jsou jen mlácením prázdné slámy. Chybí v nich nápady, jsou hrány tak, jakoby z povinnosti a když je srovnáte se starými peckami jako „One Nation“ či „Eye For An Eye“ (o klasikách staré Sepultury ani nemluvě), je ten rozdíl propastný. Navíc Maxův hlas sice neztrácí nic ze své agresivity, ovšem jeho přitažlivost je v porovnání s minulými lety už jen minimální.
Zase je tedy o něco hůř. Co se dalo ještě tolerovat na „Omen“ či „Enslaved“, začínalo prudit na „Savages“, tady dostupuje nového vrcholu. Řeči o tom, že by v případě Cavalerovy současné tvorby méně znamenalo rozhodně více, jsou ale asi bezpředmětné. Příští rok bude nová deska Cavalera Conspiracy nebo Soulfly? Předpokládám, že obě…
|
