Když před dvěma lety přišli detroitští Reverence se svým debutem „When Darkness Fall“, byl z toho malý poprask. Tedy spíš z toho, kdo se v téhle kapele sešel, protože výčet působišť, ve kterých maníci z Reverence v minulosti hráli, obsahoval hodně známá jména – Crimson Glory, Savatage, Riot, Tokyo Blade…. A díky tomu se tak nějak dalo předpokládat, že (v případě, že zafunguje ta správná chemie a podaří se zúročit veškeré zkušenosti a potenciál) z toho nemůže vylézt špatná deska. Prvotina očekávání splnila. A jelikož v sestavě kapely došlo k jediné změně, kdy basáka Neda Meloniho nahradil Michael Massie (není bez zajímavosti, že vůbec původním basákem Reverence byl Frank Sappardi, se kterým si Massie vyměnil post již v minulé dekádě u heavíkářů Overloaded) a kytarista Bryan Holland se na adresu novinky „Gods Of War“ vyjádřil v tom smyslu, že na desce je krásně vidět, jak společně s parťákem Petem Rossim jako autoři hudby od minula vyrostli, je jasné, že aktuálně očekávat něco jiného, než silné album, nelze.
Bráno touto optikou, dá se tak nějak souhlasně zamručet „ale jó“. Co lze asi u Reverence kvitovat nejvíc, je fakt, že jejich power metal sice vychází z americké houževnatosti, přitom však nemá problém využít i pořádnou porci evropské heavíkové lehkosti (a to až natolik, že v některých momentech jako by Holland s Rossim nakukovali přes rameno dvojici Atkins – Hammer), čímž vzniká jakýsi pocit hitové nehitovosti – Reverence nehrají na efekt, upřednostňují písničkovou podstatu, náladovou vyváženost, příjemnou melodičnost, nezbytnou lehkou vyhrocenost a dokonalou instrumentální zručnost – opět nelze jinak, než každému jednotlivému muzikantovi upřímně zatleskat (a kytarové symbióze i s pořádnou úklonou), oproti kolu minulému se i pěvec Todd Michael Hall umírnil ve svém teatrálním projevu, a když už jej využívá, je to pro dobro věci.
Stejně jako na prvotině, i na „Gods Of War“ vás čeká nesmírně silný úvod. Staromilská (to je ostatně pocit z většiny skladeb), masivní titulka s příjemně se rozjíždějící atmosférou, temným refrénem i následující kvaltovka „Heart Of Gold“ dokonale odkryjí karty kapely a představí Reverence jako dokonale symbiotický a bezchybně šlapající stroj. A ten silný úvod je vlastně jediný bod, který paradoxně mluví proti Reverence. I přes to, že kapela průběžně mění výraz i náladu, jako by to úvodní nevtíravé ohromení začalo postupně vychládat a byť nedojde na jedinou skladbu, která by začala nudit, nebo které by se dalo něco zásadního vytknout, až téměř do samotného finále se vezete na sice spolehlivé, ale přece jen nijak bouřlivé vlně. Ta se ještě vzedme (a v tom vidím plus oproti debutu) v civilní, melancholicky houpavé, nevtíravě dojemné „Splinter“ (ty kytary!!!) a v následující temné šlapavce „Cleansed By Fire“. Připočtěte k tomu průrazný zvuk, sugestivní cover, znovu vše vynásobte výbornými individuálními výkony a výsledkem je konstatování, že „Gods Of War“ je deska, která sice nepřekročí hranici mezi výborným řemeslem a tahounským vizionářstvím, ale která zaujme už na první poslech a přitom má v sobě (i přes jistou odhadnutelnou přímočarost) potenciál na to růst s každým dalším kolem.
|
