Historie se zase opakuje. Je to skoro ta samá situace jako na začátku devadesátých let, kdy bubeníka Radima Pařízka nechala v Citronu osamoceného celá kapela. A i tentokrát jsou u toho zpěvák Fany Michalík, basista Václav Vlasák a kytarista Jaroslav Bartoň (ten před lety opustil Citron už dřív, když si s Ladislavem Křížkem založil Kreyson). Ponechme stranou nechutnosti, které se odehrály v uplynulých měsících, kdy aktuální situace kolem Citronu vyšla najevo a věnujme se jen hudbě, protože spolu s novinkou Citronu je tu i singl Limetalu.
Pro Bartoně, Vlasáka, Michalíka i zbývajícího odpadlíka z Citronu, Jiřího Šperla (doplněné velmi zručným bubeníkem Lukášem Pavlíkem, který hrával v Čechomoru nebo u Aleše Brichty), je to bezpochyby nový začátek. Co čekat od opětovného spojení Pařízka s Křížkem se tak nějak vědělo, ovšem Limetal byl tak trochu malou neznámou. Samozřejmě bylo jasné, že nepůjde o žádný stylový úlet třeba někam do metalcorových či bůhvíjakých vod, ale přece jen poslední album Citronu, které nese zejména otisk Bartoňův a Vlasákův, pět let stará deska „Bigbítový pánbů“, nebyla to pravé ořechové a ve srovnání s plnokrevnými hity z minula působila hodně nostalgicky. Až důchodcovsky, chtělo by se říct.
Tato sentimentální nálada a místy až unylá hudba, odkazující někam až k prvnímu albu Citronu „Obratník raka“ (paradoxně v té době působil v Citronu z výše jmenovaných jediný Radim Pařízek), se naštěstí do Limetalu nepřenesla, duch Citronu z něj cítit samozřejmě je. Těžko říct z jakého období, možná nejvíce z dob „Plni energie“, ale přece jen je všechno spíše v náznacích. Hudebně Limetal připomíná spíše americké hardrockové spolky, jako jsou třeba Mr. Big, Tesla (génius party ze Sacramenta Ostravským samozřejmě uniká), Whitesnake nebo snad Van Halen. Právě halenovským riffem opatřená „Na tenkém ledě“ je jednou z dvou novinek a na tomto místě je nutno podotknout, že rozhodně tou podařenější. Zejména díky precizní kytarové práci (Bartoně jsem vždy považoval za jednoho z nejlepších tuzemských kytaristů) a výbušnému stadionovému refrénu, který hýří hitovým potenciálem.
Problémem je ale text, který bohužel velmi dobře instrumentálně a především vcelku moderně provedenou skladbu sráží až někam k totálním tancovačkám z Horní Dolní, což je samozřejmě obrovská škoda. Ostatně, jak se zdá, texty budou problémem Limetalu všeobecně, protože básnické střevo chybělo i při tvorbě druhé skladby „Mayday“. Ta navíc není ani hudebně tak povedená, jako „Na tenkém ledě“, a je spíše tuctovější, nevýraznou záležitostí, kde ale lze ocenit výborně do sekaných kytarových riffů zahranou baskytaru Václava Vlasáka. A zpěv? Leckdo dodnes nemůže Michalíkovi zapomenout, jakým hrůzným způsobem před pětadvaceti lety nazpíval album Citronu „Vypusťte psy!“, což navíc bylo umocněno srovnáním s demo nahrávkou, ze které zněl naprosto suverénní Křížek. Dnes už ten rozdíl není tak markantní a není to tím, že by Křížek ztratil své pěvecké kvality. Michalík, i když samozřejmě nedisponuje takovým hlasem ani tak výraznou barvou jako Křížek, je slušným zpěvákem, jehož hlas sedí spíše k hardrockovému pojetí hudby, než k heavy metalu.
Takže jak to tedy s Limetalem je? V porovnání se současným Citronem trochu bledne (ovšem ten rozdíl rozhodně není propastný), protože závan agrometalu tady prostě cítit je. Pořád je to trochu těžkoprdelaté, trochu urputné. Ale nutno uznat, že tento prvotní singl Limetalu je nadprůměrná záležitost, která má i tak trochu šanci být takovou malou štičkou v zasmrádlém rybníčku tuzemské tvorby.
|
