To, co se ještě před nedávnem zdálo být nemožné, je v současné době skutečností. Zpěvák Ladislav Křížek se opět postavil do čela tuzemské heavymetalové legendy Citron, i když jeho odchod z kapely v roce 1989 provázely dokonce i právní tahanice s kapelníkem Radimem Pařízkem. Dnes je všechno, jak se zdá, zapomenuto a na pódiích už znovu ožívá duch mocného Radegasta. Nechme stranou to, co se v kapele stalo v uplynulých měsících, kdy z ní odešel jak basista Václav Vlasák, zpěvák Fany Michalík, tak i oba kytaristé Jaroslav Bartoň a Jiří Šperl. Situace je ještě dost čerstvá a na obou stranách jsou stále emoce vypjaté, které se ještě umocňují zbytečnými, neřkuli až slaboduchými hádanicemi na facebooku o tom, kdo je dneska Citron. Citron je samozřejmě Citron a v současné době jej tvoří Křížek, Pařízek, kytarová sekce Pavel Hanus a Djordie Erič a basista (jinak frontman powermetalových Sebastien) George Rain. Nikdo jiný. Bývalí členové se pojmenovali Limetal a jsou prostě novou kapelou. Je to jednoduché… Pařízek je totiž jediný muzikant, který působil na všech deskách Citronu.Nebyla tahle kapela snad Citron v době vydání "Obratníku raka", kdy na ní bubnoval Pařízek, ale společnost mu dělali Vladimír Kubala, Jiří Schmutz, Miloslav Benýšek a Petr Michalík? Jeden řekne, že ano, druhý řekne že ne. Fanoušci prastarého Citronu nemusí pak už uznávat sestavu s Bartoněm, Kvitou, Vlasákem a Hranickým, která natočila desku "Plni energie", stejně tak jiní nemusí akceptovat Křížka, který se podepsal pod nejlepší album kapely "Radegast". Je to otázka názoru a vkusu, ovšem ne pochyb o jménu kapely.
Mezi Citronem a Limetalem samozřejmě ještě nějaké to napětí panuje, ovšem, jak se zdá, vydělá na něm fanoušek. Citron (teď míněno v sestavě s Bartoněm, Vlasákem a dalšími) se ke studiové práci nemohl rozhoupat od roku 2010, kdy vyšlo poslední, dlužno podotknout, nepříliš povedené album „Bigbítový pánbů“. Sice se stále mluvilo o nějakém projektu „Rebelie rebelů“ (dosti podivný název), ale zůstávalo spíše jen u řečí na internetu a stránkách nejmenovaného českého rockového časopisu. Věci ale letos v létě dostaly neskutečný spád, když Pařízek oznámil, že z Citronu odešli zbylí členové a on pracuje na „Rebelii rebelů“ s Křížkem. To vzbudilo docela slušný poprask, ale popravdě také protichůdné reakce. Od těch, kteří začali bouřit prohlášeními typu, že tím se z Citronu stává Damiens (což jsou samozřejmě připomínky notorických rejpalů, sledujících za monitorem jakou reakci jejich hloupé řeči vyvolají), od vlažných, spíše čekajících na výkony obou part, až po ty nadšené (leckdy ale stejně přitroublé jako ty rejpavé) v duchu toho, že mocný Radegast je zpět. Výsledky se ale dostavily. Limetal přišel se singlem „Na tenkém ledě / Mayday“ a Citron s EP „Rebelie Vol. 1“, čímž se nabízí přímá konfrontace. Proto také vycházejí v jeden den recenze na oba počiny a závěr nechť si udělá každý čtenář sám. V tomto článku se budeme věnovat počinu, se kterým přišel Citron.
Je Ladislav Křížek nejlepším zpěvákem, jakého kdy Citron měl? Zcela nesporně, i když někteří skalní budou zastávat názor o „pouze jednom a jediném zpěvákovi Citronu Stanislavu Hranickém“ (v tomto případě se cení hlavně zásluhy), Křížkovi kvality jsou nezpochybnitelné. I když možná dnes už ztratil nějaké to procento ze svého přebohatého hlasového fondu, stále patří mezi naprostou pěveckou špičku v České republice. A že jeho hlas byl na konci osmdesátých let jasným poznávacím znamením kapely, které velikou měrou pomohl ke Zlatému slavíku, a že „Radegast“ je přelomové dílo a jasná jednička v diskografii Citronu, je také prostý fakt. Otázka proto je taková, zda se po tolika letech Citronu podaří navázat na tehdy drsně přervanou nit.
Reakce budou určitě protichůdné, protože tak to už u tak sledovaných alb bývá. Zaprvé si je ale nutné uvědomit, že od vydání „Radegasta“ uběhlo skoro třicet let, za tu dobu nahrávací technologie neuvěřitelně pokročily a proto novinka vlastně ani nemůže znít jako „Radegast“. Vydávat totiž desku se stejným zvukem jako v roce 1987 by bylo naprosto hloupé, jelikož původní nahrávka zvukem spíše trpěla. Duch „Radegasta“ je na „Rebelii“ sice přítomný, ovšem nové skladby si žijí svým životem.
Skorotitulní „Rebelii rebelů“ pasoval Citron na svou novodobou hymnu. Na svého „Radegasta“ současnosti. Skladba je to zajisté silná až běda, Křížek se v ní překonává a možná proto o to více zamrzí skoro až tmářské používá motivů ze skladby „Man On The Silver Mountain“ od Rainbow. Ovšem refrén je strhující, když hutné riffy protíná akustická kytara, tak rozhodně slyšíte jeden z vrcholů alba. Povedla se i dvojka „Píseň ztracených“, která je pomalejší záležitostí, ale není typem balad „Už couvám“ a „Už zase mi scházíš“. Na to má příliš zatěžkanou atmosféru, která v náznacích inklinuje až k doom metalu. Vrcholem této skladby je kytarové sólo, které je poučené hrou jak Ritchieho Blackmorea, tak třeba Jimmyho Page.
„Kráska a Radegast“. Skladba, která se z nepochopitelných důvodů nevešla na původní vydání „Radegasta“, ale jinak rozhodně kompozice asi nejvíce symbolizující tehdejší éru Citronu. Na „Rebelii“ se už nachází celkově čtvrtá verze (na původním singlu a Křížkově sólovce „Klíč k mé duši“ vyšla totožná verze), která je tentokrát pojata jako duet s hostující zpěvačkou Tanjou. Má to svou logiku. V původní verzi totiž Křížek zpíval oba party, čili i ten ženský, což mohlo působit trochu schizofrenním dojmem. Tehdy se s tím popral skoro geniálně a skladba tak evokovala Kinga Diamonda, dnes má díky Tanje trochu jinou atmosféru, ale nic se neztratilo z tehdejší dynamiky a údernosti. Jen skandování „Radegast, Radegast“ uprostřed skladby je naprosto zbytečné a vlastně jen díky tomu preferuji verzi, kterou kapela umístila na desku „Síla návratů“, kde je právě tato pasáž instrumentální.
Tanja (pro neznalé je nutné podotknout, že v Citronu zpívala jako host už v osmdesátých letech) dostane prostor ve skladbě „Jsem posedlá“, o které se před vydáním mluvilo jako o poprockové věci. Není tomu až tak docela, spíše se jedná o pop metal typu Heart z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Desku pak zakončuje „ztracená skladba“ „Jseš volnej“, kterou kdysi Křížek napsal pro desku „Vypusťte psy!“, ovšem i kvůli jeho tehdejšímu odchodu na její vydání nikdy nedošlo. Věc otevírá naprosto odzbrojující riff, kdy na posluchače skutečně dýchne atmosféra Citronu model 1989, ovšem sloka se pak trochu topí v jakési podivné nenápaditosti. Tu ale vyvažuje skutečně silný refrén, kde dominuje především sebejistý Křížek.
Co ovšem lze albu nejvíce vytknout, je bohužel zvuk. Co na tom, že se točilo v nejlepších podmínkách, že do mixu se pustil Roland Grapow (Masterplan, ex-Helloween) a mastrovalo se ve Švédsku v Bohus Sound Studios, když kapela podlehla (stejně jako řada dalších) syndromu loud war. Dokladuje to nejvíce skladba „Rebelie rebelů“ kdy je Křížek (přitom největší deviza kapela) utopen za hradbou kytar natolik, že není ani rozumět textu, který zpívá. Pokud se takto točí u Grapowa nebo ve Švédsku, je využívání jejich služeb naprostým vyhazováním peněz. Škoda, tady to trochu nevychází…
I vzhledem ke zmíněným nedostatkům (zejména zvuk a motivy „Man On The Silver Mountain“) je „Rebelie Vol. 1“ ukázkou síly současného Citronu. Potenciál je tam, jak se zdá, veliký, očekávání silná. Ale i tak z původně zamýšlené známky osm, si nechávám půl bodíku v zásobě, kdyby přece jen „Rebelie Vol. 2“ byla ještě silnější. „Radegast“ sice pokořen nebyl (což se popravdě ani nečekalo), ale z prvního kola vychází jako vítězové Křížek s Pařízkem.
|
