PARADOXY
Při hledání nových zajímavých interpretů (nejen) na webu bandzone má jeden opravdu pocit, že „co Čech, to muzikant“. Jak už to ale bývá, kvantita kriticky přebíjí kvalitu, což v našem rock-metalovém ranku platí dvojnásob. Výjimky se ale pořád najdou. Mezi jednu z nich můžeme počítat kapelu z jihočeské Chyšky, která na svém albu „Je to na tobě…“ přišla s velmi poslechovým bigbítem. Jde o v pořadí druhou řadovku, debut z roku 2008 nesl název „Mezi póly“ a jeho součástí bylo i druhé CD s obsahem skladeb z období, kdy si muzikanti říkali zkráceněji Paradox. Novinka (krom outra) obsahuje desítku nových kusů, z nichž některé považuji za velmi povedené, kapela se však nedokázala vystříhat ani slabších kompozic, kterým jednoznačně vévodí položka „Kabáty nehrajem“. Jde zřejmě o odpověď publiku, jež na zábavách pořád dokola škemrá o nějaký hit od skupiny s kusem oblečení ve svém názvu. Výsledek je ovšem strašidelný, a to zejména díky neustálému a zcela ubíjejícímu opakování slov „Kabáty nehrajem“. Nijak zvlášť nezaujme ani devítka „Prázdný rám“, a to i díky tuctovému textu, což je slabina Paradoxů obecně. Nyní ale už na pozitivnější notu.
Do díla nás vítá skvělá píseň „Ikarův pád“ s jemně hymnickou klávesovou podporou a především chytlavě vykrouceným sólem. Druhá položka „Tisíckrát“ je baladou s drobnou arakainovskou ozvěnou. Pohodovou trojku „Vím svý“ osvěží melodická vyhrávka, následnou „Proč se jen bráníš“ zase melodie, jakoby vypadlé z popovek osmdesátých let (opět nechybí silně líbivé sólování). A tak to jde skladbu za skladbou s tím, že se dočkáme vtipných „Čuníků“, další příjemné balady („Je to na tobě“ s nenápadně vtahující gradací), svižné anglicky nazpívané položky „Queen Of The Dark“, nebo spídovými trylky rozohněného a pro mě nejlepšího fláku „Tvý lži“, kde se první část refrénu zhoupne ve stylu pecky „Power“ německých legend Helloween, což funguje vždy, neb jde o melodickou linku vpravdě geniální. Povedl se i zvuk, nezbytné je zmínit kvalitní a libozvučný zpěv Petra Kortáneka. Druhý zápis Paradoxů se až na zmíněné výjimky povedl, nenechte si jej ujít.
bandzone.cz/paradoxy
SALIERI
Podobnou radost mi udělala parta z Nového Bydžova, zvoucí se Salieri, jejichž hráči se seskupili kolem bývalého skladatele a kytaristy východočeského Epitafu, Toma Treichela. Název Salieri je ovšem lehce zavádějící, neb o symfonické aranže zde v podstatě nezavadíme. Současní členové nejprve zpětně pokřtili nahrávku „Zajatci času 1“ a v roce 2015 už přišli s aktuálním EP „Zkáza letu 4590“, jež obsahuje dvě videa a čtveřici songů na hranici bigbítu a melodického heavy metalu. Úvodní titulka je strukturovaně výpravnou písní, v níž nechybí mluvený úvod, postupný rozjezd s atraktivně vystavěnými slokami, bridgem i refrénem. V tomto ohledu skladba připomíná tematicky, stavebně i kvalitativně příbuznou „Bouři“ jihlavských Sotury. Druhá položka, zvaná „Zmije“, se pyšní chytlavým chorusem, přičemž pocitově - a nikoli ojediněle - evokuje chlumecký Komunál, jejichž frontman, Luboš Suchánek, s kapelou v minulosti spolupracoval. Jednoznačnou hitovkou je trojka „Musíš při mně stát“, v níž si (vynikající) zpěvák Jirka Steklý skvěle notuje s hostující pěnicí Drahomírou Plauterovou. Refrén této pecky se dobrovolně zaryje do šedé kůry mozkové a jen tak z ní nezmizí. Závěr EP (jež pořídíte za symbolických 39,- Kč) tvoří baladická pohoda „Nikdy víc“ s opět podmanivým chorusem a také přitažlivě klenutým sólem. Tom Treichel zkrátka umí psát dobré skladby a já se moc těším, s čím přijde příště.
bandzone.cz/zajatcicasu
|
