Že mají Girlschool výsadní postavení mezi kapelami Nové vlny britského heavy metalu, je nad slunce jasnější. Pochopitelně, že je to kvůli tomu, že její sestavu tvoří samé muzikantky (slovo dívky by už dnes nebylo na místě), ale také proto, že v povětšinou výhradně mužské konkurenci (další čistě ženská parta Rock Goddess, působící v letech 1977 až 1987, jistě promine) určitě neztratily. A i když to nejsou samozřejmě druhé Iron Maiden nebo Judas Priest, označení legend si mohou také nárokovat. Už jen proto, že vydržely dodnes, přežily hubená devadesátá léta a ještě v dnešní době, ač hrají pro publikum 45 plus, se neztratí.
Vždycky se jim říkalo Motörhead v sukních. To označení je samozřejmě nadnesené. Girlschool nikdy žádné sukně nenosily, jejich hudba není tak punkově orvaná a garážově rozdrnčená a s Motörhead je spíše než stejné hudební výrazivo pojí letité přátelství. To je svedlo dohromady už v roce 1981, kdy vydali společně třískladbové EP „St. Valentine´s Day Massacre“ (pravda, na obalu k němu jsou Girlschool vyfocené v sukních). Girlschool vždycky představovaly tu melodičtější odnož Nové vlny britského heavy metalu a když přece jen sáhly k pořádně ostrým nábojům, pořád zněly tak nějak… žensky.
Girlschool se za ta léta moc nezměnily, přestože v osmdesátých letech pošilhávaly směrem za Velkou louži, po hair metalu, ale nikdy tyto muzikantky nebyly tak hezké jako panenky od Diora Vixen, tak radši zůstaly věrné staré dobré Anglii a anglicky vlastně zní dodnes. „Guilty As Sin“ je proto už dvanácté album v řadě a je opět takové… tradiční. V případě novinky se ukázkově povedl nástup. Úvodní trojice skladeb „Come To Revolution“, motörheadovsky znějící „Take It Like A Band“ a titulní „Guilty As Sin“ můžeme bez uzardění označit jako to nejlepší, s čím Girlschool přišly od svého prvního reunionu v roce 2002. Možná, že by se zmíněná trojice skladeb neztratila ani na klasických albech kapely „Demolition“, „Hit And Run“ nebo „Screaming Blue Murder“. Pokud by se pokračovalo v tomto duchu, máme tu nejlepší desku kapely a pro rok 2015 jasnou heavymetalovou klasiku.
Energie ale přece jen trochu uvadá, když „Treasure“ a „Awkward Position“ se spíše pohybují v trochu ubíjejících středních tempech. Zajímavě pak ale zní coververze hitu od Bee Gees „Stayin´ Alive“, která dostala v podání Girlschool samozřejmě pěkný rockový kabátek a je mnohem přirozenější než původní verze, obzvlášť když si vzpomenete na úsměvný videoklip, kde tři zarostlí chlápci nepřirozeně vysokými hlásky vykvikují refrén. Přes chudší střed desky se pomalu suneme k závěru, kde zaujme „Night Before“ s naprosto skvělým motörheadovským riffem (i když kvality výše zmíněné „Take It Like A Band“ nedosahuje) a zprvu otravná „Everybody Loves (Saturday Night)“ se při opakovaných posleších stává snesitelným stadionovým hitem. Samotný závěr alba je pak ve znamení dvou opravdu slušných rockových vypalovaček „Coming Your Way“ a „Tonight“ (tady by neškodilo ten úsečný refrén trochu více rozvinout).
Girlschool opět řádně nahlas potvrdily, že své poslední slovo ještě neřekly. Navíc to vypadá, že jsou docela při chuti, když vyráží na společné turné se svými kámoši z Motörhead. Jistě, že to nebude už žádná velká divočina, tak jako před třiceti lety, ale to spojení ještě asi bude působit magicky. Stejně tak jako „Guilty As Sin“ může mít pro pamětníky sílu rovněž až magickou.
|
