Only The Good Die Young. Tak to zpívají Iron Maiden na svém albu „Seventh Son Of A Seventh Son“. Jen dobří umírají mladí… Gary Moore se šedesátky nedožil. Nemilosrdná zubatá si pro něj přišla do Španělska v předjaří roku 2011. Bylo mu 58 let. A za sebou měl úctyhodnou, více než čtyřicetiletou kariéru se skoro třicítkou alb. Byl kytaristou u Skid Row (samozřejmě ne těch, kde zpívával Sebastian Bach), byl kytaristou u Thin Lizzy, hrával s Colosseum II., byl největším přítelem legendy legend, Phila Lynotta. Ovšem nejvíce proslul svou sólovou kariérou a samozřejmě svým kytarovým umem, několika skutečně nezapomenutelnými skladbami a v neposlední řadě také tím, že se z klasického hard rocku dokázal doslova přes noc přeorientovat na čistokrevné blues, které mělo mnohem více černošského feelingu, než kdyby jen jej hráli sami domorodci.
Stěžejní pro Garyho Moorea byl přelom padesátých a šedesátých let. Tehdy, v šesti letech dostal svou první kytaru a hned měl rozhodnuto. Bude bluesmanem. „Tvůj vztah ke kytaře se může léty vyvíjet, ale jakmile přestaneš hrát pro radost, je to pryč. Bluesman uvnitř tebe umřel.“ Jak trefná slova. Tělesná schránka je dávno pryč, bluesman však zůstává. Mladý Gary hltá všechnu tu novou muziku, Howlin´ Wolfa, Little Richarda, Buddyho Hollyho, Billa Haleyho. Všechno v té době běželo o překot, bylo to tak vzrušující. Brzy se stává se svou kytarou, samozřejmě ještě akustickou, jedním tělem, jednou duší. Koncem šedesátých let poznává Phila Lynotta a to je v jeho životě zlom. Divoký výrostek irsko-brazilského původu ihned s Moorem zakládá kapelu Skid Row a debut nazvaný „Skid“ je nečekaně úspěšný. I díky ekvilibiristické hře osmnáctiletého Garyho Moorea, kde se snoubí staré blues s hutností a dravostí nastupujícího hard rocku. Jenže to už je Lynott pryč a střídají se i ostatní muzikanti. Během několika dalších měsíců, kdy ještě vychází album „34 Hours“, je po všem. Tentokrát zvedá krovky Moore a na poslední turné kapely už odmítne vyrazit. Místo toho si staví vlastní kapelu. The Gary Moore Band.
S The Gary Moore Band přebírá i pěvecké otěže, protože ve Skid Row hlavní vokální party ležely spíše na Brushovi Shielsovi. A protože se Moore nepovažuje za bůhvíjakého zpěváka, více než poloviny alba je instrumentální. Deska pokračuje v tom, co kytarista už představil se Skid Row a na čem stavěl svou pozdější kariéru. V podstatě o albu vypovídá už úvodní desetiminutová instrumentálka „Grinding Stone“, která pevně stojí na rhythm n´bluesových nohách a sem tam se uctivě ukloní směrem k hard rocku a jazz rocku. Z dnešního pohledu je to už hůře stravitelný kousek, ale v době, kdy sólové party jednotlivých muzikantů vzbuzovaly údiv a byly sledovány se zatajeným dechem, šlo o skladbu na úrovni. Podobné je to jako s předlouhou sedmnáctiminutovou „Spirit“, která trpí natahovanými jazzrockovými pasážemi.
Z dnešního pohledu je určitě nejlepším kouskem baladická „Sail Across The Mountain“, kde se cení souznění Mooreovy kytary a klavíru stejně jako nápaditý refrén. Právě zde lze vystopovat zárodek takových skladeb jako „Parisienne Walkaways“ nebo „Still Got The Blues“, ovšem k jejich noblese je ještě daleko.
Znalci pak ocení i závěrečnou „Boogie My Way Back Home“, což je, jak název napovídá, čistokrevné boogie, za které by se nestyděli ani Fats Domino, Little Richard nebo Jerry Lee Lewis.
„Grinding Stone“ je v hloubání po zákoutích diskografie Garyho Moorea cenná tím, že ukázala kvality tohoto hráče jako sólového muzikanta v útlém věku jedenadvaceti let. Už tehdy ale byla jeho hra nebývale vybroušena a mladý Moore se už mohl měřit s daleko ostřílenějšími kolegy typu Jimmyho Pagea. Jenže tenhle prvotní sólový výlet neměl dlouhého trvání. Ještě týž rok spojil kytarista svůj osud znovu s Philem Lynottem, kterému se s Thin Lizzy podařilo docílit hitového úspěchu se skladbou „Whiskey In The Jar“. Lynott měl tehdy plán vybrousit kapele hardrockové ostří a zdálo se, že Moore je ten pravý. Už následující album „Nightlife“ obsahuje jeho klenot „Still In Love With You“. Jenže jak ukáže historie, Thin Lizzy neměla být Garyho životní štace.
|
