I kdyby se velešínští A Sweetwater Trick na svém debutovém albu (předchozí krátkometrážní nahrávky kapela samotná do kategorie full-album nezařazuje) „What If“ nepřiznali k tomu, že se jedná o kolekci skladeb, vzniklých v průběhu jejich více než desetileté činnosti, tahle myšlenka by asi kdekomu mohla přijít na mysl. „What If“ se sice drží celkem jasného základu – kytarová rockovka, vytrvale se pohybující na vlně moderního míchání agrese a melodičnosti, systematicky obohacovaná velice smyslným zvukem violoncella – ale přitom dokáže průběžně docela radikálně měnit své nálady, od těžkopádnějších uštěkaností, přes nadrzlé oprásklosti, pohodové kytarovky až kamsi k popíkovým sladkobolnostem. Pochopitelně, že tahle multipestrost zákonitě vyvolá otázku, zda „What If?“ vůbec může držet pohromadě a fungovat jako konzistentní deska. Může. Ovšem s dovětkem, že je sice zamířená na všechny, ale jako jednolitá kolekce bude stoprocentně fungovat asi na málokoho.
Osobně doufám (a roky vzniku jednotlivých skladeb tomu nasvědčují), že v tomhle pelmelu nálad A Sweetwater Trick v budoucnu postupně vsadí víc na agresivnější notu. Pokud totiž nelze silnější momenty časově sjednotit, Achillovu patu alba lze charakterizovat velice snadno – rok 2004 a čeština (jako u jedné z mála domácích kapel, které nabídnou srovnání, je nutné konstatovat, že domorodština zde v porovnání s angličtinou zní docela lacině). Ukňouraně plačtivá „Regrese“ se slaďounce podbízivým zpěvem (naštěstí i tady dojde na hrubší vsuvku, jinak by z toho lezl systematicky jakýsi Chin-štof) a říkanková „Zítra“ s podivným frázováním a nahatým popíkovým zpěvem bez jiskry zjevně cílí kamsi na mainstreamová pódia. Jaký je to nebetyčný rozdíl oproti šťavnatému zápasu agrese s melodií v přímočaré a energií nabité (v téhle kategorii by těch položek mohlo kandidovat mnohem víc, ale jmenujme pouze tu nejpovedenější) „Prove Me Wrong“! Stejně tak funguje uvolněná a veskrze pozitivní téměř taneční kytarovka „OPS“ (jako by z ní vykukovaly začátky jabloneckých Hush), dovedně vystupňovaná lehce melancholická titulka „What If“ s krásně chameleonským zpěvem od uvolněné ležérnosti až k nervnímu náladovému finále, či skákavě pitvořivější „Umaihuy“. Kouzelné za jakékoliv situace je pak maximálně funkční a působivé cello.
Víc než pestrá deska (týká se nejen nálad, ale i vokálů), která má hlavu i (v tomto případě bohužel) patu. Jedenáct příchutí, jejichž výsledná sloučenina nechutná vůbec špatně. A navíc, pohled na letopočty vzniku jednotlivých skladeb mne naplňuje optimismem, že se A Sweetwater Trick vyvíjí dobrým směrem a směřují do vod, ve kterých jsou na „What If“ jasně nejpřesvědčivější.
|
