Problémy a pracovní vyčerpání začíná padat i na Tonyho Iommiho, který se jako jediný ze členů souboru snaží svůj nos držet trochu dál od kokainu. Ovšem leží na něm veškerá tvůrčí činnost, když Geezer Butler se soustředil takřka výhradně na texty, Bill Ward měl co dělat sám se sebou a balancoval na tenké střence mezi alkoholovým peklem a normálním životem. A Ozzy? „Stával se čím dál mrzutější,“ popsal stav tehdejšího spoluhráče Geezer Butler. Osbourne už byl dávno mimo jakoukoliv kontrolu, jeho posedlost alkoholem a drogami dosáhla nového mezníku, kdy se začal zajímat o okultismus a jak sám přiznal, to byl okamžik, kdy bylo vhodné uvažovat o léčení. Zatím se na něj ale nešlo. Místo toho byl ohlášený nástup do studia.
Červen 1976, Criteria Studios, Florida, USA. Pro Velkou Británii není nic staršího než Black Sabbath. V Londýně totiž právě v tu chvíli vypuká obrovská hysterie, když se tamtudy přežene turné „Anarchy In The UK“, které spojilo Sex Pistols, The Damned a The Heartbreakers, kapelu bývalého kytaristy New York Dolls Johnnyho Thunderse. Black Sabbath jsou najednou pro mládež, která si sjíždí zarostlé hlavy a píchá do ucha sichrhajsku, jako mimoňové z jiné planety. Považují je za muziku fotrů, kterou přece nebudou poslouchat. Proto deska „Technical Ecstasy“, která vznikala právě v Criteria Studios na Floridě, byla už předem odepsána.
„Technical Ecstasy“ prakticky pokračuje logickým směrem, kterým se kapela začala ubírat už na „Vol. 4“, ovšem tentokrát kormidlo otočila spíše do mainstreamovějších rockových vod, za což podle Geezera Butlera může změna klimatu, když se vyměnila deštivá Anglie za slunnou Floridu. Black Sabbath ale v podstatě jinou možnost ani neměli. Jejich původní, mohutný styl působil už archaicky, mládež nezajímal a kapela se tak mohla udržet na výsluní jen tím, že se pokusí zavděčit širšímu publiku. Příklon k AOR je tedy na desce slyšitelný, ovšem není možné „Technical Ecstasy“ považovat za album, které by se zaprodalo americkému trhu, o čemž se po vydání mluvilo. Jistě, zvuk už není ani náhodou takový jako na raných nahrávkách, směřuje spíše do Ameriky, ale stále Black Sabbath nezrazují podstatu své hudby, jen deklarují svůj vývoj.
Tomu odpovídá i otvírák „Back Street Kids“, ostrá heavymetalová věc s výborně pádivým riffem, který může připomenout „Immigrant Song“ od Led Zeppelin, ukázala kapelu v tom nejlepší, i když už nepravdivém světle a rozhodně patří k jasným tahounům alba. To se nedá říct o „You Won´t Change Me“, která začíná výborným zmučeným riffem, který jako kdyby vypadl z prvních desek kapely, ovšem její pokračování za doprovodu archaických kláves je jakýmsi podivným křížencem progrocku a AOR. Ze zcela jiného soudku je pak „It´s Alright“, kterou překvapivě nazpíval bubeník Bill Ward. Hudebně tato skladba nemá s Black Sabbath vůbec nic společného a zní, jako kdyby vypadla ze sólového repertoáru Johna Lennona. K typickému stylu se Black Sabbath vrací až s nedoceněnou, instrumentálně velmi vyšperkovanou „Gypsy“. Není sice tak mohutná jako třeba „Iron Man“, zahrává si spíše s melodiemi a opět směřuje spíše k progrocku svými častými změnami temp, ale přece jen duch Black Sabbath je z ní stále cítit.
Klasičtější skladbou je i „All Moving Parts (Stand Still)“, kde zaujmou zejména Iommiho kytarová sóla, ovšem jako naprostý protiklad působí „Rock n´Roll Doctor“, kde si kapela na této desce sáhne na samotné dno. Hloupý rock n´rollový motiv s piánem ve stylu Rolling Stones se rozhodně k Black Sabbath nehodí, navíc Ozzy v refrénu předvádí skutečně slabý výkon. Další absolutně netypickou skladbou je balada „She´s Gone“, jakési možné pokračování „Changes“ z „Vol. 4“. I když se tahle věc stala jednou z nejznámějších skladeb Black Sabbath v mainstreamových kurzích (u nás jí přezpívala Marie Rottrová), vyvolala po vydání u fanoušků vlnu nevole, kvůli velkému množství použitých smyčců a klavíru. „Dirty Woman“ pak desku uzavírá v trochu klasičtějším duchu, ovšem i z ní je cítit to, že Black Sabbath už nejsou ta kapela jako před pár lety.
Ještě před vydáním alba dochází k roztržce mezi Ozzym a zbytkem kapely ohledně zařazení Wardovy skladby „It´s Alright“, která se dokonce stala pilotním singlem. Ozzymu se nelíbilo ani stále větší používání kláves a změkčování soundu a proto svět za několik týdnů obletěla překvapivá zpráva, že Osbourne už není členem kapely…
|
