Švýcarská symfonická (potažmo gothic) metalová scéna nebyla nikdy ve srovnání s ostatními zeměmi nějak extra výjimečná. To nemění ale nic na tom, že žánr se rozrůstá (i když nepatrně) i tam. Hlavní impulz tomu jednoznačně dává kapela Lunatica, která na scéně působí už od roku 1998. Kromě nich můžeme zmínit ještě kolegy Legenda Aurea, nedávno recenzované Atomic Symphony, kteří si odvážně pohrávají také s progem, talentované Elferya a nyní se přidává i mladá skupina s názvem Elyria. Ta však zatím nebude vzbuzovat žádnou revoluci a bude lákat jen opravdové fajnšmekry.
Na desce „Reflection and Retraction“ je bohužel na první poslech znát, že se jedná o prvotinu. Kapelu v první řadě sráží až zoufale průměrný a nevýrazný zvuk. Bicí zní dokonce dost monotónně, místy až plechově, a kytary zase postrádají jakýkoliv glanc. Na výsledný dojem to bohužel má dost negativní dopad, protože i sebezajímavější nápad díky tomu trochu ztrácí na efektnosti. Švýcaři to nicméně ani s inovací moc nepřehánějí a spíše následují už osvědčené a žánrově ohraničené cestičky. Na jejich obranu ale nutno dodat, že se vyhýbají prvoplánovým krokům, přílišné podobnosti se slavnějšími kolegy i jednoduché a průhledné přímočarosti a místo toho sází zejména na operní projev zpěvačky Patricii Clooney, celkovou atmosféru a místy i na obsáhlejší kompozice.
Patricia, jako hlavní tvář kapely, si nevede špatně, prostoru má však na můj vkus až příliš mnoho. I proto má posluchač pocit, že zpěvačka už po nějaké třetí/čtvrté písničce vystřílela všechny své náboje a deska tím začne působit tak nějak utahaně bez konkrétního cíle a bližší koncepce. Její hlas přitom obstojí jak ve vysokých tónech a operních áriích, které převažují, tak i v nižších polohách. K tomu, aby dokázala utáhnout zhruba hodinu dlouhé album, ji však nejspíš chybí lehkost ve stylu finské ikony Tarji Turunen a široký pěvecký rejstřík Floor Jansen. I tak si Patricia zaslouží přinejmenším respekt. Třeba taková balada „Virtues“ ukazuje její potenciál v celé své kráse.
Je ještě brzy na to, abychom vynášeli předčasné a definitivní soudy. Elyria potřebovala odrazový můstek, od kterého se může odpíchnout, a to se jí povedlo bez většího průšvihu. Na rozdíl od německých Coronatus, kteří též nedávno vydali dost průměrný počin, si to ostatně ještě můžou dovolit.
|
