Švédská parta Grand Slam, prezentující ve své tvorbě AOR a melodický rock, vznikla v roce 2007. Důvod, proč se svým debutovým albem přichází až o devět let později, tkví v častých personálních výměnách, jež se kapely držely jako klíště houbařovy končetiny. Před časem se ale situaci podařilo stabilizovat, a po poslechu půvabně nazvané desky „A New Dawn“ je nutné si přát, aby tento stav vydržel co nejdéle. S jejími tóny totiž do našich příbytků vstoupí slunce a uvolněná letní pohoda, tedy přesně ty atributy, které by měly doprovázet povedeného hudebního zástupce výše zmíněných žánrů.
Je ale dobré si uvědomit, že každé takové album víceméně kopíruje již mnohokrát ověřené postupy a skladatelské zákonitosti, nejčastěji zastoupené formou mazlivého zvuku kláves a „filmově montážové“ rytmiky. Tomu se zkrátka nelze vyhnout a originalita rozhodně není něčím, po čem by měli fandové AOR systematicky pátrat. Jde zde především o vášeň, se kterou jsou ti kteří hudebníci schopni tvořit své skladby, a také o míru optimisticky nadýchané energie, což je faktor, jehož uvěřitelnost opsat již nelze. A protože Švédové touto osobitou hodnotou disponují, lze v klidu přejít k dalším stejně důležitým věcem, kterými jsou chytlavé melodie a zpěvné refrény. Je pravda, že některé písně v tomto ohledu zůstanou stát někde v půli cesty, je ale téměř pravidlem, že pokud absentuje líbivý chorus, jsou přítomny alespoň působivé sloky, potažmo bridge.
K chuťovkám, které zaujmou na první dobrou a nepustí ani po několikerém poslechu, můžeme zařadit hned úvodní song „Light Up The Sky“ s jednoduchým, ale funkčním pianovým motivem. Patří sem i následná položka „Rock My World“ s téměř vánočně rozjitřenou atmosférou, nejvýše pak vystoupá dvojice písní s naprosto ideálními názvy, tedy „One Way To Heaven“ a „Take Me Higher“. Zde cukrkandlové linky skutečně atakují nebeské mety, a proto jsou jako dělané pro nestárnoucí romantiky a naopak přísně zapovězené melodickým diabetikům. K takovému výsledku zásadním způsobem dopomáhá zpěvák Andy Sinner, jehož medový hlásek upomíná Joey Tempesta z osmdesátkových Europe, případně Chandlera Mogela z řeckých Outloud. Vše dohromady pak znamená navýsost příjemný melodicko-rockový příspěvek, u nějž by mělo zaplesat každé srdce bijící v rytmu AOR.
|
