Thunder Lord je metalová parta z Chile. O jaký konkrétní subžánr jim kráčí, to zkušené oko snadno identifikuje letmým pohledem na obal desky (s osmimiliontým motivem draka blijícího ohňovou zkázu), potažmo název kapely a jednotlivých skladeb. Heavík až za hrob, v tomto případě s neodmyslitelným přídavkem „old school“, což se týká jak skladatelských postupů (nic proti), tak zvukové produkce (to už je horší). Je tedy nutno počítat s automatickým teleportem do první poloviny osmdesátých let, takže není od věci obléci si pro jistotu starou džísku s odrbanými nášivkami.
Je ale pravda, že v nastoleném retro odéru nebude nouze o rytmickou dynamiku. Chilané to totiž mají rádi rychle a řízně, takže jejich produkce celkem hlasitě buší na thrashmetalová vrata, samozřejmě s úplně stejným old-schoolovým kováním. Zábavněji v tomto ohledu působí zejména první třetina desky, kdy není zřejmé, že se celé následné dění bude odehrávat ve velmi podobném tvůrčím schématu. Je tedy ještě možné v pohodě si užít svižné tempo, jež je prokládáno slušnými tanečky sólujících kytar. Živelnost ve druhé položce „Leave Their Corpses To The Wolves“ dokonce téměř penetruje punkovou blanku, v následné titulce je zase těžké díky slokovým frázím nevzpomenout na eponymní prvotinu Iron Maiden. Jenže pak už to začne být víceméně nuda, neřkuli bída.
A může za to hlavně zpěvák Esteban Peñaililo, jehož hrdlo oplývá zcela průměrným zabarvením, občas skřípne i technika a přidají-li se k tomu nevábné vokální linky, je dílo zkázy dokonáno (týká se hlavně skladby „The Blood Red-Moon“). Stejně tak platí, že pokud kapela ubere plyn a snaží se vybudovat něco jako atmosféru, zážitek se začne nebezpečně přibližovat bodu průměrné teploty na nejstudenějším místě v ruské Sibiři. O chytlavých refrénech zde nemůže být vůbec řeč, nejblíže k tomu má snad jen devátá jízda „Winds Of War“, kde chorusová linka jeví tendenci zlomit se do lehce zajímavého motivu, který mě dokonce donutil pootevřít poslechovou letargií znavené oči. Není pochyb, že Chilané tvoří svoji hudbu s vášnivým zápalem a všemu, co nahrají, bezmezně věří. To je jistě sympatické, nicméně značně rozporuplné pocity z hudby samotné to dokáže ovlivnit jen stěží.
|
