Zatímco před dvěma lety kapela Heretic's Dream s označením progressive ještě trochu šetřila, dnes má své dominantní místo snad na všech propagačních materiálech. Jako by tím Italové chtěli dát jasně najevo, že jakékoliv srovnání s kapelami jako Lacuna Coil či Evanescence je zcela mimo mísu. Aktuální novinka „Floating State of Mind“ se přitom od svého předchůdce nijak zásadně neliší a spíše pokračuje v započaté cestě, která počítá i s dalšími žánrovými vlivy (jako např. thrash, chtě nechtě i gothic apod.).
Heretic's Dream se tak svůj styl snaží zdokonalovat a drží se spíše metalovějšího a agresivnějšího výrazu, ve kterém paradoxně hraje důležitou roli jemný ženský hlas, evokující právě výše jmenované skupiny. Jejich dravější a komplikovanější přístup však způsobuje to, že posluchač nepronikne do skladeb tak snadno. Částečnou zásluhu na tom nicméně má i jistá neschopnost vyplodit zajímavější a pamětihodnější melodie a naplno využít onen potenciál, který se skrývá v kontrastu mezi zpěvačkou a zbytkem kapely. Jinak řečeno, ta potřebná chemie, kterou občas doplňují i doprovodné mužské vokály, zde nefunguje úplně podle představ.
Na druhou stranu lze Heretic's Dream pochválit, že i v poměrně krátké časové stopáži umí využít momentu překvapení a ukázat všechny své instrumentální přednosti bez (sub)žánrových limitů. Mezi ně zařaďme úctyhodně bohatou sbírku tvrdých kytarových riffů, nekompromisně dravou a lehce nepředvídatelnou rytmiku či nápadně hravou baskytaru, která o sobě dává vědět ve všech důležitých pasážích. Příkladem týmové sehranosti, technické přesnosti a promyšlenosti může být skladba „Pilgrim“ s nečekanými dynamickými změnami či kompozice „Master Your Demons“, kterou zdobí velmi citlivé, jazzově nasládlé kytarové sólo.
Heretic's Dream patří bezpochyby k těm, kteří si své jméno budují stoprocentní oddaností a poctivostí. K tomu, aby mohli být doceněni, jim však chybí ještě špetka jedinečnosti a výraznosti.
|
