Na Soul Asylum si většina lidí asi dnes vzpomene jen v souvislosti s jejich letitým hitem „Runaway Train“, který už více než dvacet let nasazují všechna FM rádia do své takřka každodenní rotace. Když totiž tahle skladba vyšla na desce „Grave Dancers Union“ (s obalem od Jana Saudka), byl z toho ohromný úspěch a cena Grammy. Vypadalo to, že Soul Asylum bude novou senzací alternativního rocku, který byl tehdy na přelomu let 1992 a 1993 na vrcholu. Jenže ono to nějak nevyšlo. Další album „Let Your Dim Light Shine“ vyšlo až v roce 1995 a to bylo už sakra pozdě. Nechytla se ani odpověď na „Runaway Train“ v podobě singlu „Misery“ a Soul Asylum opustili myšlenku na hollywoodské paláce a davy ječících fanynek.
Ostatně tohle nikdy nebyl jejich svět. Nikdy toho neměli mnoho společného s bary na Sunset Strip, s Mötley Crüe, Metallicou nebo Guns n´Roses. Důvěrně však znají prostředí promrzlých garáží Minnesoty, než k hard rocku mají mnohem blíž ke kapelám jako Nirvana, Smashing Pumpkins, The Presidents Of The United States Of America, Pearl Jam a podobně znějícím partám, kde základ tvoří punk začátku osmdesátých let. Soul Asylum, ač umí ještě pořádně hrábnout do strun, byli ovšem vždy více písničkoví a popově odlehčení oproti třeba Nirvaně nebo Pearl Jam.
Takoví jsou dodnes, skoro by se dalo říci, že je z nich cítit vliv britské kytarovky rovnoměrně jako klasické americké písničkářství rockového střihu, to vše stavěné na stále ještě znatelných punkových kořenech. Takoví byli Soul Asylum ve svých začátcích, takoví byli v době „Runaway Train“ a takoví jsou i dnes. Možná může novinka „Change Of Fortune“ působit trochu přírodnějším dojmem, ale stále hájí pravou podstatu této kapely. Její vůdce Dave Pirner už rezignoval na snahu za každou cenu napsat hit a proto předkládá vyrovnanou kolekci, které může na první pohled vévodit titulní „Supersonic“, což je na výrazném refrénu postavená svižná věc.
Po hloubavějším poslechu ale začnou vystupovat zajímavé momenty i v dalších kompozicích, když takové věci jako „Doomsday“, „Moonshine“ nebo „When I See You“ mají v sobě lehkost amerického písničkářství. Na druhou stranu „Dealing“ dá svými schválně disharmonicky zahranými pasážemi vzpomenout na éru grunge, i když od Soul Asylum nemůžete nikdy čekat podobné šílenství jako „Love Hate Love“ od Alice In Chains nebo „Territorial Pissings“ z dílny Nirvany. Tahle kapela je prostě určena pro nenáročnější poslech, který stojí za to, neboť Soul Asylum stále ještě umí napsat dobrou skladbu. Najdou se i na „Change Of Fortune“…
|
