Ostravští Nahum sice nezvolili zvolna nejoptimálnější název kapely, který může připomínat něco ze světa, ale oproti mosteckým Deathstar přece jen nepůsobí zase až tolik trapně. Mnohem podstatnější však budiž poznání, že jejich tvorba se zjevně zlepšuje.
Pořád je to sloučenina death a thrash metalu, přičemž onen druhý rys možná lehce posílil, nadále se zde snoubí vlivy starých dobrých žánrových veličin, ale prvořadě lze z toho vycítit vyšší potenciál. Pánové jsou momentálně, tedy alespoň v domácím měřítku, asi přeborníky v rozesílání obrovského kvanta promáčů všude po světě, což je z hlediska vlastní propagace jistě prospěšné, jenže o samotné hudební úrovni to nevypovídá vůbec nic. Čtyři roky staré debutové album rozhodně nebylo špatné, ale s menším časovým odstupem se jeví spíše jako takové lepší demo, takže teprve jeho následovník konečně působí coby ve všech směrech důstojná nahrávka.
Druhé album již na pohled vypadá mnohem lépe, zřetelné zlepšení však přináší rovněž po zvukové, instrumentální a kompoziční stránce. Nejenže se najde pár obstojných momentů, ale především je to všechno tempově méně zabrzděné a tedy živější. Svižné kytarové riffy se v rámci rozložení do obou reproduktorů dobře doplňují a jejich převážně rychlá tempa ještě více zkrášlují sice krátká, ale častá a výrazná sólíčka. Někdy to funguje lépe, jindy trochu hůře.
Slayerovsky šlapající thrashovku „Raging Chaos“ zdobí její proměnlivost či hitovost a představuje tak poměrně povedený rozjezd alba. Následující songy ještě jakžtakž drží vysoko posazenou laťku, s postupujícím časem však údernost i přesvědčivost mírně slábne a dostavuje se částečný stereotyp. Ten díky kompoziční uvážlivosti příjemně narušuje „The Clash Of The Fury“ a zřejmě úplný vrchol přináší v úvodu pochodovým rytmem kráčející „Under Fire“, kde potěší přesně mířené ostré záseky, skandování uprostřed si skvěle rozumí se sólující kytarou a vše vrcholí slušnou melodickou gradací. Takto zdařilých položek by to příště chtělo ještě trochu více.
|
