Ten přerod, který Tim Skold absolvoval před více než dvaceti lety, kdy se z hairmetalového hudebníka a vůdce kultovních Shotgun Messiah stal rázem elektronickým guru, je pro tohoto devětačtyřicetiletého Švéda a někdejšího člena kapely Marilyna Mansona určující i dnes. Někdy v roce 1993 hodil za hlavu svou hardrockovou a hairmetalovou minulost, absolutně ze svého života vytěsnil popěvky typu „Bop City“, „Shout It Out“ nebo „Heartbreak Blvd.“ a vrhl se jako hladový vlčák na zhusta explodující elektronickou hudbu. Té bylo tehdy všude plno. Hvězdy se staly z kapel jako Nine Inch Nails, White Zombie či Ministry a sám Skold se v nich naprosto vzhlédl. Vydal (ještě pod názvem Shotgun Messiah) své nomen omen „Violent New Breed“. Z této desky ostatně čerpá dodnes…
Světe div se, ten přerod se Skoldovi povedl a jako hudebník specializující se na industriální hudbu našel široké uplatnění. Ve své sólové kariéře, v rámci německých průkopníků KMFDM, až nakonec stanul vedle samotného Marilyna Mansona. S tím se po nevydařené desce „Eat Me Drink Me“ rozhádal a dnes je pro něj opět prioritní sólová dráha. Ta je z hlediska diskografie docela nepřehledná, protože Skoldovi imponuje vydávání nejrůznějších singlů a remixů, ovšem jedno je jasné. Po pěti letech od alba „Anomie“ je tu nová řadovka. „The Undoing“.
Ta pokračuje v klasickém skoldovském duchu. Čili kytary hřmí nad lomozícím industriálním spodkem a dusavou rytmikou, ovšem nedosahují burácivosti Ministry ani nálad Nine Inch Nails, což z nich činí svébytný útvar někde mezi těmito veličinami. Nejdůležitěšjí je ale atmosféra a tu „The Undoing“ určitě má. Dominují jí postapokalyptické vize, jakési ztělesnění neblahého futuristického světa, což je věc, která Skoldovi šla vždycky dobře. Hudebník totiž nezapomněl na dva důležité faktory své tvorby. Umí vytvořit podmanivou hudbu, k čemuž užívá nejrůznější prostředky (včetně svého stále silného hlasu) a nezapomíná ani na svou schopnost napsat skutečně dobrou skladbu, kde je hlavním kritériem chytlavost a jednoduchost.
Protypem této kompozice může být například „Today Your Love“, u které, když si člověk odmyslí řadu samplovaných zvuků a ohlodá celou skladbu na kost, dostane klasickou popmetalovou věc s velmi výrazným refrénem, který by se hodil na největší stadiony světa. Tak výrazných kousků je na „The Undoing“ ale více.
Příkladem může být valivá „Escape“, mansonovsky střižená „Break My Fall“, kde slyšíte „hvězdného Antikrista“ hned z prvních tónů nebo závěrečná „The Bleeding Heart“, kde Skold opět vytahuje silné melodie v refrénů a míchá je s provokativně sexistickou atmosférou.
„The Undoing“ je tak tipem na dobrou industriálně-metalovou desku současnosti. Atributy, které jí tento status zaručují, jsou tam všechny. Skoldova novinka tak může pro posluchače působit jako náplast po ne zrovna vydařené novince Roba Zombieho. Skold své fanoušky ani letos nezklame.
|
