Koľko nocí presedol som, nevidel som nič
koľko hodin preprosil som, nedostal som nič
koľko rokov prechodil som, nenašiel som nič
nepriravený.
V jeden záblesk pochopil som, všetko je to vo mne
celý národ, celý vesmír, bohatství ohromné
všetka sila je pre toho, kto si ju povšimne
dnes pripravený!
A skvěle připravený! Slovenský Ramchat se ve třetím roce své existence a po dvou vydaných krátkometrážních deskách dobral svého debutového alba „Atrana“, nabízejícího blackové menu přesně těch chutí, které Ramchat nabídl na jednohubkách „Bes“ a „Karpaty“. Což je konstatování o to důležitější, že kapela po vydání těchto dvou nosičů zaznamenala změnu u mikrofonu, kde Tomáše Leča Jakubce nahradil Martin Walki Valkár. Při vší úctě k novému křiklounovi je možné dodat, že změna je to v podstatě kosmetická, zachovávající výraz kapely a Ramchat tak bez jakéhokoliv uzlíku navazuje na své předchozí počiny.
Což znamená hrdou oslavu slovanství v pohlcujícím a vyváženém mixu (byť občas některá ze zmíněných složek převáží tu druhou) syrové hudební hrubosti a melodií, u které se můžeme donekonečna dohadovat o tom, který z elementů táhne tuhle nahrávku nahoru. Vokální barevnost, kde do sebe dokonale zapadají deathový chropot, blackový skřípot (co je na nich to nejzásadnější, je fakt, že kromě atmosféry je poměrně dobře rozumět i obsahu sdělení), i lehce afektovaný čistý zpěv (za jehož častější využití bych se přimluvil, dokáže tu hutnou atmosféru skvěle odlehčit). Texty (byť někdy trochu heslovitě zkratkové), věnované slovanské tématice, a tedy pochopitelně kompletně v rodném jazyce kapely, mají svůj obsah a děj, hlavu i patu a díky tomu jsou velice zásadním prvkem tvorby Ramchat. Intenzita, energie, nasazení, masakrující bicí a vytrvale ubzučené kytary, které prakticky ani na moment (a když už, tak velice účelně) nesleví z divokého tempa či vytrvalého nátlaku. A do toho velice silná a přesvědčivá atmosféra a až nečekanou přístupností vonící melodie.
Ty pochopitelně vzhledem k stylovému zaměření kapely nemohou být žádnými prvoplánovými zpívánkami, ale i přesto nabídnou řadu snadno zapamatovatelných a chytlavých motivů, jako třeba v „Perún hromom žehná nás“, s dokonalým využitím kombinace tří vokálních odstínů i napětí, neúprosně narůstajícího a vrcholícího v silném refrénu a melodicky sólující kytaře, v „Bojovník v Svarogovej temnej noci“ s plíživým pohráváním si s atmosférou a drásavým dialogem kytar, či v „Po temne žiara“ s příjemným klávesovým úvodem a nejsilnějším propletencem skvělých hlasů.
Už léta platí rovnice Pavol Hirax Baričák = velice silná muzika. Aktuální album „Atrana“ je toho skvělým důkazem.
|
