Four By Fate rozhodně nejsou první ani zdaleka poslední projekt, v němž své síly spojují členové kdysi velmi známých, potažmo slavných hairmetalových kapel. A pochopitelně, jak už to u podobných projektů bývá zvykem, jedná se o členy, kteří se v rámci svých kapel nevyhřívali na absolutním vrcholu slávy, ale spíše působili jako dělníci přispívající k výsledku. Four By Fate totiž tvoří zpěvák, kytarista a klávesista Tod Howarth, který působil v kapele Frehley´s Comet (spolek z let 1984 až 1988, který vedl tehdejší vypuzenec od Kiss Ace Frehley) a druhdy i jako koncertní klávesista Cheap Trick, jehož doplňuje jeho někdejší spoluhráč od Frehley´s Comet, basista John Regan a původní bubeník Skid Row Rob Affuso. Na čtveřici kapelu doplňuje kytarista a zpěvák Patrick James Gasperini.
S takovou minulostí se rozhodně očekává instrumentálně skvěle zvládnutá deska. A takovou debutová „Relentless“ také je. Jenže, jak už to v takových případech také bývá, je na ní jasně znát že autorské otěže u bývalých kapel (jak tedy u Skid Row, tak Frehley´s Comet) držel prostě někdo jiný. Tahle deská má výborný zvuk, stylově je rovněž v pořádku, když se jedná o plnokrevný hard rock amerického střihu, který je silně poučený osmdesátými lety a začátkem let devadesátých, ovšem to je zhruba tak všechno. Ostatní už je rutina.
Přitom album začíná až nad poměry dobře. Úvodní „These Times Is Hard For Lovers“ vdechne desce život dobrým riffem a naprosto vyhovujícím tempem, kdy sloka evokuje klasické časy Def Leppard a refrén zase nejlepší chvilky Whitesnake. Na rozjezd tedy velice slibná věc, kterou podpoří naprostá tutovka „Moonshine“ s frázováním typickým pro frackovité partičky losanegeleských bulvárů. „Hangin´ On“ pak hraje na bluesovější notu, ale stále v sobě má atmosféru, přestože Howarth samozřejmě se svým hlasem nedokáže čarovat jako třeba Sebastian Bach (když už jsme u těch Skid Row).
Brzy ale začne padat řetěz. „Leeve Breach“ už nemá tolik síly jako předchozí věc, kdy refrén působí tak nějak rozpačitě. A mizérie přichází s prapodivnou baladou „It´s Over Now“, kterou Howarth složil už v osmdesátých letech pro desku „Second Sighting“ od Frehley´s Comet a už tam působila vlezlým dojmem, její současná a snad ještě utahanější verze je až protivná. Kapela se začíná topit ve skladatelské nemohoucnosti. Nějak nepřichází nosné nápady, začíná se pošilhávat i po grunge (kytarové riffy ve „Follow Me“ a vokální harmonie v „On My Own“) a řetěz ne a ne zpět nahodit. Proto nakonec jste rádi, že album s další nevýraznou věcí „Rock n´Roll Hoochie Koo“ skončí.
Deska je to tedy dost nevyrovnaná. Má vysoce silný start, který posluchače nabudí, ovšem brzy album ztratí svůj veškerý potenciál a plácá se někde na hranici průměru. Ale je to debutová deska. Pánové jsou zajisté výborní muzikanti, takže uvidíme, co bude dál…
|
