„Vstávám každé ráno v pět hodin“, konstatoval Pavol Hirax Baričák při dokončování tohoto rozhovoru. Nedivím se. Stihnout všechny ty hudební i nehudební aktivity, kterým se lídr slovenských Ramchat věnuje, to si žádá své. Jak můžete z následujících řádků vidět, Hiraxův záběr je velmi široký, i když pochopitelně hlavní část povídání se točí kolem činnosti Ramchat a jejich nového alba „Atrana“. A co mě na tomhle chlapíkovi oslovuje asi nejvíc je to, jaká z jeho tvorby a slov promlouvá pokora, vyrovnanost, člověčenství.
Ramchat mají za sebou tři roky působení, jak bys tyhle tři roky života kapely zhodnotil, splnila se očekávání, se kterými jsi kapelu zakládal a můžeš svoji kapelu a spoluhráče blíž představit?
Nemal som očakávania, ako čo vystrelí určuje vyššia sila. Chcel som hrať a tvoriť a to sa mi do poslednej bodky aj splnilo. Vydali sme dva albumy, pričom ten nový, „Atrana“ sme točili u šikovného Rolanda Grapowa, kde sme získali kopec nových skúseností.
Spoluhráči? Druhú gitaru hrá Viťo Kotrík, známa to persóna zo slovenských kapiel ako Protest, či Odpad. Bubeník Goldo hral snáď v každej druhej martinskej metalovej kapele, snáď najznámejšie sú Protest, Disloyal, alebo punkový Odpad. Basák Riška je môj dlhodobý spoluhráč ešte z čias Lunatic Gods, no a spevák Maťo je známy z Porfyrie a Suburban Terrorist.
Tvorba Ramchat je zaměřená na slovanskou mytologii a božstvo, je hodně spjatá s národním cítěním. Čím jsou ti tato témata blízká a je nějaké období lidských, potažmo slovenských dějin, případně slovanských bohů, které tě oslovuje víc než ty ostatní?
Ja sa iba vraciam k našim koreňom. Sme Slovania a vďaka odkazu našich predkov v nás niečo je a to neoklameme. Napríklad – vždy sme fungovali v kruhoch a nie hierarchicky, teda v západnom systéme bytia podriadených a nadradených, ako je tomu teraz a ničí nás to. Kruh znamenal rovnocennosť, teda že sa v komúne ľudia snažili vytvoriť spoločnosť, kde mohol každý rovnocenne prejaviť svoje nadania a prispievať tak k napredovaniu society. Ramchat nie je o vyzdvihovaní národnej hrdosti, ale o pripomenutí si energetických rituálov, teda zvýšenie jemnejšieho vnímania sveta. Áno, v pár skladbách sme aj zhudobnili mýty, ako v songoch “V ríši vlkov“, alebo „Zlatoroh“, ale zaoberáme sa aj súčasnými témami, ako je napríklad princíp „vojenského policajta“ vo svete“, kde vravíme, nech sa nik do nikoho nestará a pod rúškou „demokracie“ cez vojny zarába.
Ramchat jsou hodně aktivní kapela, první EP jste vydali již v prvním roce svého působení, druhé hned v tom následujícím, nyní přicházíte s albem „Atrana“. Máš nějaký materiál, který schováváš do šuplíku nebo veškerou svojí tvorbu zveřejňuješ?
Piesne skladám väčšinou ja, občas nejaký dobrý riff donesie Viťo. Robíme to za chodu, proste tvorenie nám momentálne výsostne ide. „Atrana“ je vonka už pár mesiacov a my už máme nahrubo hotové tri skladby. Moc sa s tým nepárame. Ak je niečo zlé, rovno to ide do zabudnutia a to vhodné sa „šperkuje“. Teraz sa veľmi zaoberáme detailmi skladby, teda prechody bicích, či previazanie riffov. Kumšt aranžovania piesne je v cite pre maličkosti. Jednoduchý riff, ale ako celok je všetko doriešenie do najmenšieho prvku. Fanúšik si to veľakrát možno ani nevšimne, ale ak má byť niečo na svetovej úrovni, musí sa to robiť takto.
Můžeš představit album „Atrana“, na co bys posluchače na poslech tohoto alba nalákal?
Nechcem nikoho na nič lákať. Kto si nás chce vypočuť, klikne na YouTube, či Bandzone a spraví svoj názor. Ramchat je hodne aj o textoch, zvuk „Atrany“ je výborný, album bol prijatý veľmi dobre...
Ptát se tě na to, zda texty v hudbě považuješ za důležité je s ohledem na výpravnost vašich textů zbytečné, je vidět, že tě jednak slovanská tematika baví a zajímá, jednak že si umíš hrát s texty a jejich významem. Máš nějakou odezvu od posluchačů o tom, že i oni vnímají a zajímají se o to, o čem zpíváte?
Jednoznačne aj naši fanúšikovia si dosť zakladajú na textoch a nesmierne ma teší, že im dávajú taký dôraz ako my. Bolo zopár diskusií na zrozumiteľnosť speváka Maťa, ale my sme chceli namixovať „Atranu“ metalovo, takže sme spev dali nižšie, ako je na prvých dvoch EP-kách. Kto nás chce podporiť, kúpi si originál CD-čka, tam sú všetky texty nádherne graficky spracované.
Řešil jsi v souvislosti s Ramchat otázku, zda nezvolit k vyjádření angličtinu nebo bylo jasné už od začátku, že budete tvořit v rodném jazyce? Mají v souvislosti s tím Ramchat ambice vyrazit i někam do světa?
Neplánujeme spievať po anglicky. Ak sme predurčení, svet nás prijme aj s rodným jazykom. Robíme muziku pre potešenie, nemáme v pláne vyrážať na európske turné v dodávke. To radšej budeme s našimi rodinami.
Blíží se doba festivalů, jak jí Ramchat prožije?
Hráme asi na piatich fesťákoch s kapelami ako Sodom, Pokolgep, Cradle of Filth, Napaln Death, Marduk, Ensiferum... Potom bude pokračovať jesenná časť klubov, ale iba Slovensko.
Na vašich stránkách se objevilo oznámení, že v rámci turné k albu „Atrana“ z kraje příštího roku odehrajete pár koncertů i v České republice. Pokud se nepletu, jde o první koncerty Ramchat v ČR, co vaše příznivce čeká na vašich koncertech?
Čechy prídu na rad až v januári, tu je rozpis:
13. 01. 2017 (piatok), Praha, RAMCHAT, Big Boss, Black 4, Pačess
14. 01. 2017 (sobota), Pardubice, RAMCHAT, Big Boss, Black 4, Pačess
20. 01. 2017 (piatok), Brno, RAMCHAT, Big Boss, Black 4, Pačess
21. 01. 2017 (sobota), Ostrava, RAMCHAT, Big Boss, Black 4, Pačess
A už sme v Čechách hrali v Brne s poľskou Arkonou.
Můžeš prozradit, jaké plány má Ramchat ve svém nejbližším období?
Pustili sme sa do nových piesní a to nás teraz nesmierne baví. Plány nie sú, všetko ide samo a postupne.
Dovol i nějaké otázky přímo k tvojí osobě. Tvůj hudební rozsah je velice široký a musím uznat, že ať ses věnoval jakémukoliv hudebnímu stylu v kapelách Editor, Lunatic Gods či projektu Nothing, vždycky za tebou zůstala výborná práce. Co tě přivedlo k tomu věnovat se tak odlišným hudebním projektům, je to výsledek tvých momentálních přirozených nálad a rozpoložení nebo cíleného rozhodnutí ve smyslu „teď bych chtěl zkusit tohle“? A máš ještě nějaké chutě pustit se do jiných směrů než je současná tvorba Ramchat?
Editor boli moje thrash metalové začiatky, tam sme sa všetci učili hrať, veď sa písal rok 1987. Postupne sme prešli cez crossover až metalového hardcoru. To mi to sedelo po tej ére thrashu asi najviac. Ak sa šlo už pomaličky do punku, s tým som už nebol až tak veľmi stotožnený a tak som z kapely odišiel. Bestialit a neskorší Lunatic Gods bol zasa o technickom a zložitom metale, ale myslím si, že posledný album „Vlnobytie“, ktoré som pre kapelu zložil, je to najlepšie, čo z nás vyšlo, aj keď aj albumy „Inhuman and Insensible“ a „Ante portas“ boli špičkové. Nothing bolo moje rockové odbočenie, kde hlavne druhý album „Príbeh muža“ bola veľmi silná vec. Ale ak sa ma spýtaš na ďalšie experimentovanie, odpoviem ti, že momentálne sa nechystám do ničoho iného. Mám Ramchat a tomu sa venujem na sto percent. Volali ma späť do Editoru, ktorý sa vrátil k thrash-hardcoru, čo ma teší, ale slušne som poďakoval. Nech sa chalanom darí, mám teraz doma dve malé deti a tak je rodina teraz u mňa na prvom mieste.
Které z alb, na kterých ses podílel, ty sám považuješ za nejvydařenější, ke kterému se nejraději vracíš?
Vyššie som už niečo spomenul, zostal už len Editor, z ktorého si veľmi cením album „Svet je proti nám“. Bol agresívny, technický, dobre nahratý a Doctor na ňom napísal super texty. Ale Editor je ťažko hodnotiť, lebo prešiel za tých temer 30 rokov viacerými obdobiami. Z demáčov sa mi najviac páčil „Temple of Abomination“, z obdobia crossoveru bol veľmi dobrý „Shut Up!“, hlavne naživo. Album nemá až tak dobrý zvuk, ako keď sme tie piesne prvýkrát zahrali v KD Záturčí live... To sa písal rok 1993.
Kromě hudby jsi aktivní i literárně, jsi autorem motivačních knih, básnických sbírek, románů i cestopisů. Můžeš o některé ze svých aktivit říct, že je pro tebe prioritnější než ty ostatní? A je nějaký obor lidské činnosti, který jsi dosud nezkusil a láká tě se do něj pustit?
Pre mňa je prioritou to, čo práve robím, takže keď teraz odpovedám na tento rozhovor, nič iné pre mňa neexistuje. Teraz som práve dopísal knihu môjho rockového detstva, kde popisujem moje roky žitia v rodnej Ostrave, Prievidzi a v Martine, alkoholové začiatky, naháňačky s fízlami a tajnými kvôli spievaniu Kryla, začiatky hrania na gitare a samotný vznik Editoru. Kniha skončí nežnou revolúciou a bude to také dobové porovnanie žitia za komančov a teraz. Jej pracovný názov je Socializmus, čúčo a heavy metal. Vyjde na jeseň. A čo sa týka niečo, čo by som ešte neskúsil? Neviem, plním si sny veľmi aktívne... V novembri letím do Nepálu, obídeme s kamošom nejaké päťtisícky, snáď aj z toho bude cestopis.
Na hudební scéně se už pohybuješ léta. V čem je podle tebe největší rozdíl v hudebním světě mezi dneškem a dobou, kdy ty jsi s hudbou začínal?
Vtedy neboli aparáty, gitary, nič. Hrali sme na Tesla zosiky so zelenými okami, ktoré neustále odchádzali. Bicie boli Amatky a koniec. Zvukári nemali skúsenosti z live zvučením, nieto ešte so štúdiovou prácou. Dodnes tvrdím, že na Slovensku neexistuje dobrý metalový producent, teda ak nerátam prisťahovaného Nemca Rolanda Grapowa. Dnes stačí mať peniaze a mladí si kúpia hocijaký efekt sveta, dostanú sa jedným klikom k všetkým tabulátorom. To vtedy nehrozilo. Vtedy šlo všetko jedine so zápalom a srdcom a o to to bolo krajšie. Myslím si, že bolo oveľa viac prirodzenejšie, úprimnejšie.
Moje poslední otázka je tradiční – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a ty bys na to přitom rád odpověděl?
Už sa ma asi spýtali všetko (smích).
|
