Blízko nás, místo máš, jít domů teď s tím se nepočítá…, je to možná s podivem, že famózní bigbítová hymna „Blízko nás“ se (ve své původní podobě) dostala na desku dlouhých sedmnáct let po svém prvním zvěčnění na singlu. Ale hitovek s podobným osudem má brněnský Kern má svém arzenálu daleko víc. Procházku po diskografii téhle kapely, která svojí první dlouhohrající položku zapsala do análů v roce následujícím po sametové revoluci, je tedy na místě začít ještě v dobách, kdy o nějaké blížící se změně režimu v Československu neměli tušení asi ani ti, kteří ji iniciovali.
Rok 1981 udává kapela Kern jako datum svého vzniku a je úžasné, že dnes, pětatřicet let poté, v době, kdy o sobě Kerni dávají po letité pauze znovu vědět prostřednictvím nového alba, jsou u návratu celé tři pětiny muzikantů, kteří rozjížděli tenhle melodický stroj. O šest let později odstartoval Kern svojí každoroční pravidelnou nadílku nového singlu a (těžko říct, jestli je to způsobené výhradně kouzlem vlastních pubertálních let) víc než polovinu (do vydání debutového alba) takto zveřejněných skladeb bych bez váhání zařadil do zlatého fondu brněnské kapely. Hned na prvním singlu kluci nasadili nejsilnější kalibr. Již citovaná „Blízko nás“ přinese výrazný a velmi chytlavý riff společně s posluchačsky vděčným, nekomplikovaně skandovatelným refrénem (jedno ze zásadních poznávacích znamená kapely na prvních albech), baladické „Oči“ (někteří možná pamatují i název „Fernetový oči“) v sobě mají plačtivost, tklivost, melancholii a silnou emotivnost. Již tahle dvojice písní dokonale charakterizuje to, čím byli Kerni tak typičtí – nekomplikovanou posluchačskou vstřícností, která prakticky nikdy neslezla do lacině primitivních útoků na nultou signální. A pokud bych hledal prototyp kapely, na kterou by pasovala nálepka zábavová kapela bez jakkoliv pejorativního nádechu, byl by to právě Kern. O rok později Kern nabídli kolekci, která - v úvodu dramatická a následně výrazně šlapavá a skvěle vygradovaná (zase ten šťavnatě halekací refrén)„Není větší síly“ a zdivočelá vypalovačka „Sprinter“ s lehce afektovaným zpěvem J.A Kronka – představila kapelu v poměrně divočejší formě. Třetí singl ve své silnější části („Exploze snů“) sází znovu na emotivnost, zaťatá „V sobotu ne“ je první studiově zaznamenanou písní, která postrádá jakýkoliv silnější nápad. V roce, kdy Kern vydal své první album, byla vydána ještě coby připomínka starých časů dvojka přímočarých nekomplikovaných a nijak překvapujících (a ne zrovna šťastně nazvučených)melodií „Jsme lidé“ a „Hvězdám už nevěřím“.
Půda pro prvotinu kapely tak byla důkladně nachystána. Přiznám se však, že první pohled na album „…od narození“ byl lehkým šokem. Kde je alespoň některá z výše zmíněných pecek? Kern nepoužil ani jednu ze singlovek a byť pochopitelně dvanáct skladeb vychází ze stejného základu (výrazná melodičnost, zpěvnost, chytlavost, skandovatelnost refrénů, případně působivá emotivnost v baladách), tak výrazný hit, jakým bylo „Blízko nás“, na první poslech na desce schází. Možná je to tím, že album působí velice kompaktně, nepřijde jediný moment, který by se (ani v plusových, ani v mínusových bodech) nějak odlišoval. Pocit jedné soudržné jízdy umocňují i atmosférické předěly mezi skladbami, výborně odvedenou práci podtrhuje výborný zvuk s nádherně nazvučenou Machatovou basou. Na ten druhý poslech však již lze namátkou vybrat kteroukoliv položku kolekce a nemůžete sáhnout vedle.
K vytrvalému napětí dokonale přispívá i dramaturgie desky, melodické víry (vyjmenovat by šla prakticky celá deska, ale coby mě osobně do uší nejsnáz zapadající mi dovolte zmínit autobiografickou vyřvávačku „A zítra zase“, která k opěvovanému „Blízko nás“ má hodně blízko) Kern dokáže vždy zahustit emotivní explozí v pomalých skladbách. Celou kolekci pak kluci spolehlivě vygradují ve finálním „Stokrát za život“, které přetéká napětím, dějem, romantikou, melodií i prožitkem.
Suma sumárum, „…od narození“ je plná chytlavých, snadno vstřebatelných nápadů, silných melodií, výborných výkonů a hlavně strašně snadno uvěřitelné nekomplikovanosti a bezprostřednosti. Jako by Kern na své prvotině nic neřešil, nad ničím nepřemýšlel a jen zlehka z rukávu vysypal dvanáct pecek. A protože je to jediná deska v diskografii kapely, o které tohle tvrzení platí na 100%, měla by být zároveň také tou, kterou lze postavit na piedestal Kernu coby vytříbený klenot tuzemského šťavnatého melodického metalu! Měla by, ale diskografie Kernu se neřídila zaběhlými pravidly.
|
