Na to, jak dlouho kapela sester Ann a Nancy Wilsonových působí na rockové scéně, jsou Heart až nadmíru pracovití. Jejich vrstevníci, kteří také začínali v první polovině sedmdesátých let, už dávno přežívají jen z dávné slávy a na turné hrají výhradně skladby ze začátku své kariéry, Heart mají stále chuť na tvorbu nových věcí. A co je rozhodně potěšující, ani jejich nové desky nejdou pod jistou kvalitativní mez a prostě se nestane, že by natočili vyložený odpad. Sice se nedá očekávat, že by se přiblížili k drsným kořenům z dob „Dreamboat Annie“ nebo dokonce úspěchům z druhé poloviny osmdesátých let, kdy koketovali se stadionovým rockem, ale kvalita je zaručena stále.
Ač byla jejich deska „Red Velvet Car“ z roku 2010 průměrnější záležitostí, nedá se jí upřít fakt, že Heart vrátila do hitparád, když se umístila na grandiózním desátém místě té americké. Od té doby jsou Heart jakoby pokropeni živou vodou, přestože opět proběhla rošáda v sestavě, kde nově působí basista Dan Rotchild a klávesista Chris Joyner. Ovšem Heart vždy stáli na výkonech obou sester Wilsonových a nejinak je tomu i s novinkovou „Beautiful Broken“.
Ta své nejsilnější zbraně vytasí hned v úvodu a protože dokonale v prvních dvou věcech rozkryje karty, uděláte si rychle představu o aktuální formě kapely, která není vůbec špatná. Ne náhodou jsou obě skladby nejlepšími věcmi kolekce, přestože jsou každá naprosto odlišná. Úvodní a zároveň titulní „Beautiful Broken“ (se vsuvkou, kde si zahostoval James Hetfield z Metallicy) představuje Heart jako svěží hardrockovou kapelu, skladba staví na úderném kytarovém motivu, přecházejícím v silný refrén, který jako kdyby pocházel z jejich stadionového období. Zato dvojka „Two“ zahraje na mnohem romantičtější strunu, k vypětí emocí poslouží klavírní melodie, která jako by vypadla z filmů o Rockym.
Ona celkově celá deska je o nebývale silných emocích. Ty rezonují zejména v pomalejších skladbách jako „Sweet Darling“, melancholické „Johnny Moon“ nebo potemnělé „Heaven“, kde nejvíce prostoru dostává hlas Ann Wilsonové, který za ta léta, co okouzlila celý hudební svět výtečnou baladou „Alone“, neztratil nic ze své působivosti, což dokazuje i v bluesové tutovce „Down On Me“. Co se naopak nepovedlo, jsou koketérie s jakýmsi psychedelickým rockem ve skladbách „Jump“ a „City s Burning“, kde chaotické využívání smyčců výsledku rozhodně neprospívá.
Ale i přes tato negativa lze „Beautiful Broken“ opět považovat za zdařilou desku. Jak už bylo zmíněno v úvodu, Heart se s ní určitě nevrátí do dob své největší sláv, ovšem o ostudě také nemůže být ani řeči. Určitě se „Beautiful Broken“ dá považovat za poděkování fanouškům za více než čtyřicetiletou podporu. Poděkování, které je myšleno upřímně a se vztyčenou hlavou.
|
