Po albu „City“ se Strapping Young Lad uložili ke spánku. Jejich hlavní mozek Devin Townsend se věnoval sólovým deskám a produkování, Gene Hoglan, ten měl vždycky kde bubnovat a Jed Simon založil své Tenet. V roce 2001 se však kapela probudila, začala koncertovat a o dva roky později vydala eponymní album. „Strapping Young Lad“ má podobnou naštvanou a nekompromisní náladu jako jeho předchůdce, ale jde na to malinko jinak. Především ubylo industriálních prvků (ale nezmizely úplně) a přibylo death metalových kytar.
„Consequence“ na vás vybafne mohutnou zvukovou hradbou a Townsendovým řevem. Klasická „SYL“ nasranost tu nechybí a energie je tu na rozdávání. Využití a zvuk kláves je opět zcela klasickou věcí pro tuto kapelu. Celkově jako by album bylo takovou sázkou na jistotu. Všude divoká rytmika, brutální kytary a chameleonský Devinův řevozpěv. „Relentless“ je však i přes svou brutalitu hitovkou celé desky. Devin především většinu písně zpívá čistě a kontrast s tvrdými riffy je tak velmi efektivní.
Opravdovou perlou alba je téměř sedmiminutová thrashmetalová kompozice „Aftermath“. Skladba se naprosto geniálně rozjíždí, kdy se po takřka apokalyptické atmosféře rytmus úplně změní a píseň se začne rozvíjet zcela od začátku. Riffy a rytmika se předhánějí, kdo z nich je lepší a střední pasáž nabídne opravdový nářez. Jedna z nejlepší skladeb SYL vůbec. První půle desky tedy nabídne tradiční a velmi kvalitní tvář kapely. Tohle nemůže žádného fanouška kapely zklamat. Bohužel druhá půlka alba silně zaostává.
„Devour“, „Last Minute“, „Force Feed“ nezní sice zle, ale najednou se začne člověk nudit, což je u Townsendovy tvorby zcela neobvyklý jev. Skladby sice nepostrádají energii a jsou řádně extrémní, ale chybí jim něco navíc. Neslyším tu melodie, co by přivábily k opětovnému poslechu. A prostě kapela má v arzenálu silnější kousky. Přesto před koncem přijde ještě jedna nakopávačka, která dokáže rozmlátit obličej. Tou je krátká, ale úderná „Dirt Pride“. Stejný postup jako například u „Oh My Fucking God“ z předchozí desky, ale je to účinné a tak moc drtivé, že tohle je to, proč jsou SYL tak výjiímeční. „Bring On The Young“ je poněkud rozpačitá skladba, která jako by na desku ani nepatřila. Je poměrně melodická, pomalá a bohužel není až tak silná, aby se zachytila v paměti a nutila vás si ji znovu pouštět.
„Strapping Young Lad“ má hodně skvělých skladeb, nicméně také pár nepříliš výrazných a navíc desku jako takovou trochu podkopává zvuk. Je to trochu paradox, protože v té době byl Townsend velmi vyhledávaným producentem, který dělal na deskách Stuck Mojo nebo Soilwork, ale jeho vlastní kapelu se mu tentokrát nepovedlo tak dobře ozvučit. Cílem měl byt dravý, agresivní a především syrový zvuk, jenže ve výsledku je spíš mírně nečitelný a zahuhlaný. To daleko starší „City“ ve zkoušce časem po produkční stránce obstojí lépe. Třetí deska kapely nedopadla na výbornou, přesto obsahuje skvělé kousky a zaslouží si poslechnout. Co však přišlo za další dva roky, to byla hudební lahůdka.
|
