Lotyši Heaven Grey už mají leccos za sebou. Vznikli v roce 1993 jako death metalová kapela, která se postupně propracovávala k gothic/doomovému výrazu. V devadesátých letech vydali debutovou desku a potom na několik let přerušili činnost. V roce 2010 se však vrátili na scénu s deskou „Falling Mist“ a nyní představují novinku „Manuscriptum“, která vychází u labelu Via Nocturna.
Sama skupina tvrdí, že se cítí už spíše gothic metalovou než doomovou, nicméně i z tohoto žánru zde mnoho zůstalo. Úvodní „Insomnia“ je totiž vyloženě kombinací výše uvedených stylů. Střední tempo, důrazné riffy a střídání growlu s čistým zpěvem. Skladba i celá deska má velmi ucházející zvuk. „Insomnia“ představuje skvělý atmosférický „otvírák“ alba a nejvíce asi zaujme čistý zpěv, který působí až magicky. Ani „Drown In My Shade“ neslevuje nic z doom metalové hutnosti, ale přidává na rychlosti a refrén je nečekaně výrazný.
„Theatre Of Shadows“ už posluchače více zavede do světa gotiky a atmosféra houstne. Heaven Grey nikdy nechybí pořádné metalové ostří, ale zde mají výrazné slovo i klávesy či housle. Ne naposledy připomíná výraz kapely starou tvorbu Crematory. Už dříve využívali Heaven Grey na svých albech mateřský jazyk a ten uslyšíte i ve skladbě „Sirds Balls“ Heaven Grey zde především díky skočnému a zpěvnému refrénu zní velmi podobně jako folkoví Skyforger. Směrem zpět ke gotice dění nasměrují varhany na začátku „Belong To The Dead“. Hodně slyšet je klavír, ale na pořádný metal se tu nezapomíná. Nejdelší skladbou je šestiminutová „When The Mist Falls“. Doom metalová aura je všudypřítomná a kytary znějí přesně jak doom metal vyžaduje.
Úvod a čistý vokál (silný, podmanivý, ale technicky nedokonalý) ve „False Trust“ (a vlastně i na celé desce mi silně evokuje Bathory ve svém pozdějším období. Titulní skladba přinese instrumentální a velmi příjemnou hudbu, to je ukázka velmi dobře zvládnutého skladatelství. Závěrečná „Egoist“ je pak důstojným gothic/doom metalovým zakončením celé desky.
Heaven Grey umí navodit atmosféru, jsou i dostatečně pestří a nechybí zapamatovatelné momenty. V podstatě nemám "Manuscriptu" co vytknout, zároveň však nemohu říci, že bych absolutně nadšený.
|
