DEPREMACY - Scars of Treachery
Americká drtička Depremacy vznikla před šesti lety, svůj debut „Scars Of Treachery“ ale vydává teprve letos. Tím se však zřejmě čtveřice muzikantů pořádně nakopla, protože již nyní visí na jejich facebookové stránce cover k druhé studiovce, jež ponese název „Son Of Perdition“. Máme se ale na co těšit? Máme, a zvlášť to platí pro jedince, kteří si rádi dají základní thrashovou materii s mohutným přídavkem deathu. Smrtící škatule je zde prezentována zpěvákem Alexi Ascaridisem, který střídá growlingové vokály se štěkavou polohou ala Rob Dukes (ex-Exodus). Většinou je to funkční, neboť přehazování hlasové intenzity doprovází patřičně našlapaná rytmika, do které Alexi pumpuje hardcorové, občas bezmála rapové fráze („World Domination“). Amíci se krom typicky zabijáckých pasáží, které ve své návykové valivosti připomínají mimořádně povedenou novinku „From Blue To Black“ španělské bandy Crisix, nebojí ani melodických návnad (sólo v úvodní položce „Typhon´s Reign“ nebo modernou načichlá bonusovka „Falling From Eternity“), jež vnášejí do jejich tvorby vhodnou rozmanitost. Proto je škoda, že na prvotině Amíků nalezneme i několik slabších skladeb, mezi které paradoxně patří i víceméně nijaký titulní song, zamrzí také zlehka přebasovaný a hloubkově dunivý sound. Jinak ale fošna „Scars Of Treachery“ funguje slušně a právem patří do (předlouhé) linie povedených letošních žánrovek.
6,5/10
YouTube ukázka - Typhons Reign
MENTAL COMA - Fragments of Democracy
Také dánská smečka Mental Coma letos přichází s prvním zářezem ve své diskografii. Někoho možná zmate vydání desky pod labelem „Horror Pain Gore Death Productions“, jehož název je jednak nekompromisně brutální, jednak svádí myšlenky k malinko jiné škatuli, protože pánové z Mental Coma drhnou pravověrný old-school thrash a nic jiného. Zmíněná firma nicméně udělala dobrý „kup“, debutový výtvor Dánů je totiž radost poslouchat, zejména když se trefí a naservírují nám strukturovaně atraktivní a riffově neodolatelnou hudební smršť. Jako třeba v úvodním cákanci „Mental Enslavement“, který startují bojovně laděné bicí, jež se skutečně brzy přelijí do „kreatorsky“ vedené války s maniakálně svůdnou gradací. Stejně vynalézavě působí flák „The Forgotten Ones“ se zlověstným nástupem a další várkou zběsilé sugesce, šlapavě valivý kus „Scars Of Loyalty“, případně thrashový čardáš „Awake“ s pikantními vyhrávkami ala Slayer. V produkci Dánů navíc nechybí melodické momentky nebo patřičně nakopávající sóla. Nicméně podobně jako v případě výše uvedené party, ani zde se nevyhneme několika hlušším či splývajícím místům, čemuž nepomáhá slabší ozvučení a víceméně průměrný zpěvák (a zároveň kytarista) Simon Nedev. Většinu hrací doby se ale daří udržet posluchačovu pozornost, když se navíc „ke slovu“ přidají strhující thrashové riffy, stává se jakákoli kritika neopodstatněnou a zbytečnou.
6,5/10
YouTube ukázka - Civilized Abuse
TULKAS - Freedom Thoughts
A do třetice debut, tentokrát od mexické artilerie Tulkas. Na této partě je zajímavé, že se již stihla podívat na festival ve Wackenu, při poslechu fošny „Freedom Thoughts“ to ale dává jasný smysl. Thrash Mexičanů má nejen koule, ale také nečekanou lyrickou nápaditost, která je zakořeněna již v samotném názvu díla. Tentokrát tedy žádná válka, politika, zombíci nebo smrtící epidemie, ale pozitivní poselství o nutnosti postavení se věcem jako genocida, rasismus a všeobecná krutost. To vše si vyslechneme v intru „Prologue“ a jde vpravdě o působivý nástup, díky kterému u mě pětice pánů získává automatické body navíc. Náhle vzestupné sympatie dále podtrhne samotná hudba, která staví na myšlenkách klasických osmdesátkových autorů, do jejichž základní stavební hmoty přimíchává vlastní funkční invenci. Opět nechybí tradiční riffová sekanina nebo dynamická sóla, speciálním kořením se stávají vychytávky jako jamující funky baskytara („Smoke“), protáhlé groovy kytary („Freedom Thoughts“) či nečekaně táhlá a vyklidněná mezihra v celkově zřejmě nejlepší - a tím pádem ideálně pojmenované - položce „Katharsys“. Mezi přímočaré kvedlačky patří šlehy „Fear Is My Ally“, „Flesh And Bones“ a zejména závěrečný, parádně funkční výplach „Time To Fight“. Kvalitu skladeb naštěstí podporuje dobrý sound, malinko pokárat můžeme snad jen zpěváka Javiera Trapera, a to za zbytečnou stylizaci do některých slavnějších kolegů (např. Jamese Hetfielda). Celkově jde ovšem o thrashový pamlsek, který se musí old-school fandům rozplynout na patře s adekvátně sladkým účinkem.
7/10
YouTube ukázka - Freedom Thoughts
|
