Atencion Amigos! Rád bych vám představil pěkně nebezpečnou bandu až z Mexika. Jedná se gang s názvem Brujeria, který vznikl už v roce 1989, ale příliš desek na kontě nemá. „Matando Gϋeros“ a „Raza Odiada“ vyšly v devadesátých letech, nejslavnějším albem, které přineslo Brujerii doslova kultovní status, je „Brujerizmo“ z roku 2000. A na další nášup si fanoušci museli počkat až do letošního září, kdy vyšla novinka „Pocho Aztlan“.
Aby bylo jasno, muchachos. Brujeria se prezentuje jako drsná parta týpků, kteří nemají daleko do nějakého drogového kartelu. Vystupují v šátcích přes ústa a často jsou ozbrojeni mačetami. Za šátky a mexikánským oblečením se však skrývají borci z Napalm Death, Carcass a celkově si kapelou prošlo mnoho známých muzikantů, skrývajících se však za stylovými přezdívkami.
Grindcore, death metal, groove. Tím se Brujeria prezentuje a hlavním poznávacím znamením jsou dva řízci (tedy zpěváci) za mikrofonem. Juan Brujo a Pinche Peach. Ono si na desce zazpívá a především zařve více lidí, ale tihle dva jsou těmi hlavními, kteří vás budou ohrožovat hlasem a mačetami.
„Pocho Atzlan“ vlastně pokračuje tam, kde „Brujerizmo“ skončilo. Je to k nevíře, ale i po šestnácti letech zní kapela vlastně stejně. A je to dobře, protože kdo chce pořádnou dávku zabijáckého grindu, tak ji dostane. Přesto se Brujeria posunula. Především zvuk je na nové desce neskutečně našlápnutý a také se mi zdá, že Brujeria podstatně zrychlila. Titulní skladba vás přivítá tajemnou atmosférou, aby ji potom rozbila hradba kytar a bicích. Juan Brujo i Pinche Peach už pak do vás tlačí svou španělštinu, která dává Brujerii snad ještě větší brutalitu. Uslyšíte zde řvaní, křik, growling i cosi, čemu se dá říkat zpěv. Vokálně je to neskutečně vymakaná deska a potenciál dvou zpěváků a mnoha dalších hostujících Brujeria využila maximálně.
Je to grindcore či death metal, ale to neznamená, že jde jen o brutalitu. Naopak zde naleznete velmi hitové skladby, jako je například „No Aceptant Imitaciones“, která je doslova vichřicí, přesto nepostrádá vynikající refrén. Refrény jsou u Brujerie většinou sloganovité, ale taková „Plata O Ploto“ má refrén výborně propracovaný a právě tahle skladba vás napevno k tomuto albu připoutá. Tvrdé kytary, nekompromisní rytmika, bordel. Jenže každá skladba je jiná a Brujeria předvádí lekci ze zábavnosti. Skvělé jsou momenty, když v brutální „Angel De La Frontera“ zazní sborové chorály a skladba má najednou úplně jinou atmosféru. Nebo když ve zmíněné „Plata O Ploto“ slyšíte televizní zpravodajství a máte pocit, že jste přímo součástí bojů drogových kartelů.
Totálním výplachem mozku a brutal death metalem je „Satongo“. Neskutečná síla, rychlost a riffy, které by zbouraly protiatomový kryt.
Zajímavou skladbou a trochu i vítané zklidnění představuje „Bruja“. Je pomalejší, než většina věcí na desce a s trochou fantazie působí až hard rockově. To by však v její druhé části nesměla dostat prostor další pěvecká akvizice Brujerie a to sličná Pititis. Její řev má sílu rozervat skály a vytlačit mozek z hlavy. Rovněž její příspěvek v ultrahyperrychlém nářezu „Culpan La Mujer“ je impozantní. K Brujerii patří ale i legrace. Ohromnou energii a náboj má vesele působící „Mexico Campeon“. Povedl i se závěrečný srandacover Dead Kennedys „California Über Aztlan“.
„Pocho Aztlan“ je naprostou trefou do černého. Brujeria jako by celých šestnáct let schovávala svou energii právě pro tuhle desku a na ní doslova explodovala. Album je tvrdé, ale především neskutečně zábavné. Nemá slabého místa a je radost ho poslouchat. Excelente trabajo chicos. Viva la Brujeria!
|
