Brazilská kapela Perc3ption produkuje progresivní power metal tak zajímavý, že si o recenzi říká s automatickou naléhavostí. Leccos napoví již motiv na obalu, jenž nabízí mrazivě vtahující surrealistické dění, nutící udělat si kafe a obalit tělo několika vrstvami dek. Samotná hudba desky „Once And For All“, kterou se pětice muzikantů již podruhé představuje metalovému světu, je o dost přívětivější, aniž by však postrádala chytré tvůrčí zápletky. Ta nejpikantnější se rozvine hned v úvodní položce „Persistence Makes The Difference“, která je přirozeně vrstevnatá jako poctivá farmářská cibule. Krom základní progresivní stavby se kupříkladu dočkáme (poprvé a naposled) power-speedové jízdy, epických sborů nebo hardrockově ovoněného refrénu, jenž v momentě zpěvákova zařvání silně evokuje rané Bon Jovi. Jde rovnou o nejpůsobivější skladbu nahrávky, což ale vůbec neznamená, že poté přijde nuda a šeď.
O různorodost následujícího songu „Oblivion´s Gate“ se postarají hymnické klávesy, vyklidněné vyhrávky nebo uvolněné pěvecké linky v chorusu. Velkou devízou kapely je zpěvák Dan Figueiredo, jehož hrdlo úměrně podpírá kvalitu hudby a tam, kde instrumentální složka zlehka upadá, je schopen ji svým výkonem kooperativně zvednout. Jako v případě písně „Rise“, kde je jeho působivý projev hlavním lákadlem. Dále zaujme ještě gotický feeling kláves, který se ozve také v nejdelší kompozici „Braving The Best“. Ta se ve své bohaté struktuře vyrovná první skladbě, uslyšíme např. akustickou mezihru, melodické vyhrávky nebo atmosférické zvuky dětského křiku a mořského příboje. Na temnější notu zahraje kus „Magnitude 666“ s technickými prog riffy a dramaticky vedenými smyčci. Ale ani zde nebude „zatažená obloha“ trvat věčně, slunečným paprskem ji totiž brzy probodne chytlavý refrén.
Variabilitu díla dále prohloubí ženské popěvky a hardrockový chorus v celkově zřejmě nejpřístupnější položce „Welcome To The End“, jež se plynule přelije do dalšího záseku „Extinction Level Event“, který jako náladotvorný prostředek využije harshové vokály, epické sbory a thrashově hrozící kytary. Opusem se stal více než osmiminutový příspěvek „Through The Invisible Horizons“, jenž umělecky shrne předešlé dění od klidných klavírních pasáží až po instrumentálně složité progové prvky. V tu chvíli máme za sebou přes hodinu trvající hudební příběh, v němž se sice občas nevyhneme slabším místům, ty zdařilé ovšem převládají. K dobrému dojmu navíc přispívá kvalitní ozvučení (o pre-produkci se postaral Edu Falaschi), a tak nezbývá než dodat, že pokud se počítáte mezi příznivce strukturovaně vychytaného progresivního power metalu, nemusíte s poslechem druhé řadovky Brazilců vůbec váhat.
|
