Danimu Filthovi asi nestačil hudební život v Cradle Of Filth a tak si v roce 2011 založil kapelu Devilment, s níž před dvěma lety vydal debut „The Great And Secret Show“. Deska to byla nadprůměrná, avšak o nějaké „velké“ show bych nehovořil. Nyní tu máme nový počin „Devilment II: The Mephisto Waltzes“ se kterým kapela pokračuje tam, kde minule začala.
I díky Danimu budou v hodně věcech Cradle Of Filth připomínat. I přes to, že zde má Filth trochu hlubší hlas a nepouští se tolik do svého ječivého hlasu jako u domovské kapely. Je tu trochu více gotické atmosféry, někdy dokonce více death metalu a především jsou Devilment pomalejší než COF, kde spousta skladeb jede v blast beatovém uragánu. Zde hraje prim střední tempo.
V úvodní „Judasstein“ působí Devilment poměrně brutálně. K tomu pomáhá i sytý zvuk nahrávky. Kytary tak mají opravdovou sílu a ani hojné využití kláves nic neubírá na tvrdosti. Opravdovým Devilment hitem se stává „Hitchcock Blonde“. Temná gotika ve své kráse. Lauren Francis se za klávesami skutečně vyřádila a tento nástroj je ozdobou alba. Lauren si i poměrně vydatně na nahrávce zazpívala. Vzniká tak další paralela s COF. Dani má v týmu opět zpívající klávesačku, která se výrazně projeví třeba v „Under The Thunder“, jejíž refrén má blízko k popové melodii a zdaleka to není naposledy. Chvílemi jsou opravdu Devilment velmi líbiví a hudebně atraktivnější než na debutu. Vzápětí však zjemnění vystřídá naopak velmi tvrdá pasáž.
„Full Dark, No Stars“ je povedenou baladou, kde Dani zpívá téměř čistě a rozhodně to není na škodu. Taková metalová romantika.
„Shine On Sophie Moone“ je naopak zase svižnější skladbou, která pořádně šlápne do pedálu. V „DEA Della Morte“ se kloubí asi všechny současné tváře Devilment. Takřka křehounký, ale krásný refrén v podání Lauren a drsné sloky zpívané Danim. Skladba obsahuje asi ty nejbrutálnější riffy, jaké kapela mohla použít. Klávesy navíc sklouzávají až k industriálním zvukům. Tady zní Devilment naprosto úžasně a svěže.
U minulé nahrávky jsem viděl problém především v jeho jednotvárnosti a zejména druhá polovina alba už nepůsobila zajímavě. Na „The Mephisto Waltzes“ se tomu Devilment snaží vyhnout, přesto míra zábavnosti s koncem alba přece jen klesá.
Devilment na novém albu našli svou tvář a třebaže to není na první poslech znát, je novinka daleko dál než debut. Tvrdost si zde podává ruku s tajemnou gotikou. Lauren Francis dodala ještě líp znějící klávesy než minule a její zpěv přidal refrénům na přitažlivosti. Když kapela chce, zabrousí třeba až k death metalu. Možná by desce slušela jedna či dvě rychlejší skladby navíc, ale i tak se jedná o velmi nadprůměrný materiál.
|
