Misteyes je hezký název pro kapelu věnující se zajímavě pojmenovanému žánru Light and Dark Metal. K hudbě Misteyes to dobře sedí, protože se u nich opravdu střídá temná a tvrdá hudba s tou přívětivější a krásnou. On se ale za tím stylovým označením skrývá symfonický death metal, takže můžete očekávat pořádný rachot střídající se s melodickými až operními momenty.
Čím jsou mi turínští Misteyes sympatičtí je fakt, že se s tím moc nemažou a jejich hudba je rychlá, hutná a spíš si zde na své přijdou milovníci extrémního metalu. Growling, blackové skřeky, blast beaty, bzučivé kytary nebo brutální riffy, to vše je na jejich debutu „Creeping Time“ v hojné míře. Jenže je tu i Ainwen, která přidává melodický a operní zpěv. Hudba Misteyes tak v určitých momentech hodně připomíná dnešní oblíbené skupiny se zpěvulí v čele, na druhou stranu je opravdu velmi extrémní, výpravná a propracovaná..
Na „Creeping Time“ je toho hodně. Až příliš. Často jsem měl pocit, jako by mě jejich hudba takřka dusila. Také jsem se poměrně často pozastavoval nad nějakou částí skladby a přemýšlel, kde jsem to už slyšel. Ne, že by někde Misteyes vyloženě loupili, jen nemám při poslechu pocit, že bych slyšel něco výjimečného. Na první dva poslechy album bavilo, protože je to dobře zahraný symfonický death metal, ale chybí mi tu nějaké opravdu přitažlivé body.
Některé skladby jsou zdlouhavé a nepomůže ani zařazení balady „Lady Loneliness“, která patří k nejlepším momentům desky. A výše uvedené nezvrátí ani hosté, tím nejzvučnějším je Björn „Speed“ Strid ze Soilwork. Na housle si zahrála Nicole Ansperger z Eluveitie, zařval si Roberto Pasolini z kapely Embryo.
Povedl se závěr desky. S temnou „Decapitated Rose“, kde si zazpíval již zmíněný Björn, přichází konečně skladba, která utkví v paměti. Poslední a nejdelší opus na desce se rovněž povedl. „Winter’s Judgement“ nepostrádá epičnost a Nicole z Eluveitie tu má krásné sólo. Ani instrumentální zručnost nepomohla "Creeping Time" k lepšímu hodnocení. Misteyes mohou být alternativou například pro takovou Epicu, pokud chcete ještě něco tvrdšího, ale jejich skladatelských kvalit zdaleka nedosahují, z méně známých kapel zmíním Idensity, kteří dokázali do žánru vtisknout vlastní tvář. Misteyes teprve začínají a tudíž věřím, že mají kam růst a příští deska bude znít osobitěji.
|
