Dva dny před Štědrým dnem nadělila Rockopera Praha sobě i divákům parádní dárek – premiéru nového představení s názvem "Proces". Jeho námět vychází z motivu stejnojmenného románu Franze Kafky. ve kterém je prokurista banky Josef K. zatčen dvěma úředníky. Je však ponechán na svobodě a pozván na výslech. Po celou dobu procesu mu však není známo, z čeho je vlastně obviněn,
Josef K. prožívá zvláštní události a i samotný soudní proces se odehrává bez jeho přítomnosti. O všem jej informuje jen starý advokát, kterého Josef K. nakonec stejně odmítne. Absurdní Kafkův příběh slibuje pořádnou depkárnu a "těžký“ materiál na zpracování do hudební podoby.
Tvůrci, kterými jsou opět Milan Steigerwald a Pavla Forest, si však s dílem poradili po svém. "Proces" pojali více zábavně až komediálně. Ne, že by předlohu zesměšňovali, jen jí dali jistý nadhled a lehkost, díky čemuž je "Proces" ve výsledku velmi zábavná rockopera. Velkou měrou se o to postaral i výborným výkonem představitel Josefa K. Viktor Dyk, který doslova exceloval a to nejen pěvecky, ale rovněž herecky.
V "Procesu" hraje většina známých tváří divadla. Velmi zajímavou roli má Miroslava Časárová, jejíž operní hlas tvůrci přiřkli stařičkému advokátovi chudých. Vtipné obsazení, které velmi dobře fungovalo.
Hned několik rolí (Soudce, strýc, nejbizarnější modelka všech dob) si střihl Jiří Zonyga, jehož hlas byl slyšet snad až na Václaváku. Tenhle chlap má parádní a neskutečně silný hlas. Pastvou pro oči pak byly zpěvačky Žántí, Daniela Langrová a hned několik tanečnic. Totálně mě pak nadchnul výkon Petra Opavy, jehož hluboký hlas působil mocně. Opava však zpívá i operně a čím překvapil, to byla skladba, ve které se rozezpíval takřka ve stylu AC/DC.
Hudebně se Rockopera Praha zde drží svého stylu. Řízné metalové kousky střídají pomalejší rockové skladby. "Proces" je celkově založen na svižnějších kouscích a je pořádně ostrý. Většina skladeb má výrazné groove riffy a důraznou rytmiku. V refrénu jsou písně však velmi melodické a chytlavé. V některých momentech hudba vkročila do industrial metalových sfér a diváci mohli slyšet podobné „šlapavé“ rytmy, jaké jsou známé u Rammstein. Co už je v Rockopeře zvykem jsou takřka Sepulturovské riffy. V jedné skladbě je evidentní inspirace další Cavalerovou skupinou Soulfly. Když jsem slyšel ty kvílivé kytary, nemohl jsem si nevzpomenout na „Prophecy“. Celkově "Proces" působí modernějším dojmem a to zejména využitím většího množství elektroniky, což se však vesměs projevilo zejména v intrech skladeb.
Jako vždy je i tato rockopera plná skvělých tanečních čísel. Není tu takový prostor pro akrobacii jako v jiných představeních, ale svou chvilku tu akrobat Salvi Salvatore má. Líbí se mi, jakým způsobem si tanečníci vystačí s jednoduchými rekvizitami. V "Procesu" jsou to postele. Dvě postele, které jsou v různých podobách na scéně po celou dobu a taneční čísla se odehrávají kolem nich. Jednoduché, ale nápadité.
Zajímavostí představení byla přítomnost mistra světa v mrskání bičem Karla Kroupy, do představení vstupoval i iluzionista, který předvedl několik pěkných triků. Po představení a děkovačce dostal slovo jako tradičně Milan Steigerwald. Spolu s mladičkou divačkou (malá asi sedmiletá holčička) vylosovali tři výherce cen, kterými byla třeba masožravá květina nebo soudek piva. Následoval ještě jeden hudební přídavek a pak se už šlo domů.
Premiéra "Procesu" dopadla velmi dobře. Představení je velmi energické a zábavné. Atmosféra v divadle mě pokaždé osloví, protože je vstřícná a pohodová. Kdo Rockoperu ještě nenavštívil, rozhodně mu doporučuji to zkusit. Ale pozor, jak tam půjdete jednou, budete chtít znovu.
|
