Nadešly dny hojnosti. Debut zaznamenal úspěch a přestože se nepodařilo dosáhnout takových prodejů, jaké v té době zažívali stylově spříznění Mötley Crüe, Twisted Sister, Ratt nebo Quiet Riot, těžko kdo mohl překonat W.A.S.P. v jejich pódiové prezentaci. Blackie a jeho parta si dávali záležet. Čím dál vylepšovaná šokující show byla plná umělé krve, řetězů, na kterých Lawless držel oba kytaristy, ohňů, kdy došlo k pár nepěkným spáleninám a dokonce i živých krys. A to se kapela měla teprve podívat do rezervovanější Evropy. „Na pódiu jsme měli živé krysy. Normálně v kleci,“ rozvzpomínal se Lawless na dobu po debutovém albu, „Ale pak se rozkřiklo, že jsme je pustili mezi lidi. Když jsme pak přijeli do Anglie, museli jsme před každým vystoupením podepsat, že nebudeme pouštět živá zvířata.“
To už ale s kapelou nebyl bubeník Tony Richards, kterého nahradil mnohem ostřílenější Steve Riley, jenž krátce předtím stihl nabubnovat pravděpodobně nejznámější album kapely Keel „The Right To Rock“. V říjnu 1984 pak společně s kapelou, kde byl vlastně jen pár týdnů, zamířil do hollywoodského Pasha Music House, kde se začalo nahrávat druhé album, pro které bylo zvoleno jméno „The Last Command“. „Tenkrát šlo všechno tak rychle, den za dnem, noc za nocí,“ říkával Lawless.
Nahrávání „The Last Command“ nebylo úplně bezproblémové, navíc ho brzdila sama kapela navyšováním počtu vystoupení, což se pochopitelně nelíbilo vydavatelské firmě, takže deska byla dokončena až koncem května 1985. Lawless sice odmítal, že by kapela natočila podobné album jako byl debut, ovšem těch styčných bodů bylo na „The Last Command“ více než dost. Co rozhodně bylo jiné, byl přístup ke skládání, do kterého se už zapojil i Holmes a jednou věcí přispěl i Riley, a změnila se i produkce. Právě proto „The Last Command“ zní v porovnání s debutem uhlazeněji a dalo by se říct, že hitověji.
Tomu rozhodně nahrává i úvodní skladba a možná nejznámější věc z celé diskografie W.A.S.P. „Wild Child“. Uvozuje ji naprosto unikátní Holmesova kytarová vyhrávka (údajně právě ona je tím jeho skladatelským vkladem do celé skladby), která se už dnes dá považovat za klasickou a může být označována za tu, která utváří rockové dějiny. Ne náhodou právě k této skladbě natočila kapela velice povedený pilotní videoklip.
Nedá se ale říct, že by „The Last Command“ stála a padala právě s „Wild Child“. Povedených věcí je tu mnohem víc. Další zásadní skladbou je druhá klipová „Blind In Texas“, jenž je klasickou rock n`rollovou věcí, která by se pro svou párty atmosféru rozhodně uchytila i na debutu. Takových skladeb je ale na „The Last Command“ přece jen více, což je dané tím, že mezi oběma deskami leží jeden pouhý rok. Jedná se o svižnější věci jako je „Ballcrusher“, „Fistfull Of Diamond“, „Running Wild In The Streets“ nebo „Sex Drive“ (opět spolupráce Lawlesse s Holmesem). Naopak skladby v pomalejším duchu, zde konkrétně „Widowmaker“, titulní „The Last Command“ a „Cries In The Night“, jako kdyby už naznačovaly věci příští. Ne náhodou je u nich uvedený jako výhradní autor právě Lawless…
„The Last Command“ se až tak úplně nedá považovat za předstupeň k „The Headless Children“ nebo dokonce k „The Crimson Idol“, ale přece jen jistý postup kupředu je na ní znát. Kapelu už nezajímá pouze krev, znásilňování děvek a rozhazování prasečích vnitřností, soustředí se spíše na skladbu jako takovou. Ano, může se namítat, že se trochu vytrácí původní energie, ovšem ta možná jen trochu ustoupila promyšlenějším postupům.
Když se pak deska objevila na trhu (to se stalo 9. listopadu 1985), byla kapela znovu na cestách. V tu dobu se na scéně objevuje i nový basista John Rod. Peroxidový blonďák, který se k W.A.S.P. nachomýtl v době, kdy ještě působil ve své tehdejší kapele King Kobra, ovšem bylo mu proti srsti její popovější směřování (to se projevilo na jejich druhé desce „Thrill Of The Lifetime“). V tu chvíli se na pár týdnů stává Lawless pouze zpěvákem. To ale netrvá věčně. Začínají se totiž stupňovat problémy s kytaristou Randym Piperem, který přestává zvládat náročný rockerský styl života a pomalu se mu drogy a chlast vymykají kontrole. „Všeobecně se pilo hodně, ale Randy to tenkrát nějak neukočíroval,“ připomněl Lawless. Začátkem roku 1986 je Piper nucen kapelu opustit a Blackie sám bere na svá bedra i doprovodnou kytaru. Piper se probral až v následujícím století a v roce 2002 představil svou novou kapelu Randy Piper`s Animal, se kterou do dnešního dne natočil tři desky, které jsou ovšem jen na okraji posluchačského zájmu.
|
