Abychom zkompletovali nejznámější AOR objevy, kterými nás loni obšťastnil šéf labelu Frontiers Records Serafin Perugino, vezmeme si na paškál také projekt Palace. Ten je pojmenován po skladateli, kytaristovi a zpěvákovi Michaelu Palaceovi, jenž se zároveň podílel na dalších firemních akvizicích, jako jsou First Signal, Cry Of Dawn nebo Kryptonite. Úspěšná spolupráce měla za následek sepsání vlastní smlouvy, jež brzy vedla k vydání debutového příspěvku s názvem „Master Of The Universe“.
Jeho obsah opět mohutně rube v inspiračních dolech osmdesátých let a činí tak v kvalitativním rozmezí spřátelených spolků "made in Perugino", mezi které krom výše zmíněných patří rovněž party Sunstorm či Cruzh (a brzy k nim přibude novinka Kiskeových Place Vendome). Opět zde tedy zaslechneme několik obyčejnějších songů, jež jsou nejvíce soustředěny v první půli nahrávky, stejně jako písně stylově precizní a romantické pocity náležitě povznášející. Úvodní titulku táhnou kupředu pěvecké linky ve slokách i bridgi, chorusová část ale nenabízí nic extra a celkem rychle se oposlouchá. Podobně je na tom také následující skladba „Cool Running“, kde funguje vše kromě průměrného refrénu. „Man Behind The Gun“ se více přikloní ke klasickému hard rocku, chytlavost však mírně upadne, aby se zvedla v navazujícím fláku „Part Of Me“ s pro žánr typickými klávesovými jehličkami, a opět klesla v kompozici „No Exit“, jenž je díky nudnému a doblba opakovanému refrénu nutné označit jako nejslabší příspěvek díla.
Poté autorská nápaditost dojde stabilnější polohy a rázem začne být o poznání veseleji. Songy „Matter In Hand“ a „Path To Light“ zdobí nadýchaná lehkost, jež konečně pronikne i do chorusových partů, které – zejména u druhé jmenované – povznese k nebeským výšinám. Třpytky písně „Rules Of The Game“ nejvíce blýsknou v líbivém sólu, závěrečné trio skladeb pak září celé, když nechybí nezbytná medová nasládlost, lyricko-milostná aura nebo popově načančaná vlezlost. Nutno říct, že tím Michael Palace zachránil nejen do té doby mírně rozporuplnou kvalitu svého debutu, ale hlavně dobré jméno všech loňských dítek stáje Frontiers. Ani jedno z nich sice neznamenalo komplexně prvotřídní zážitek, přesto je nutné jejich zrod velebit, neb každé nabídlo minimálně jednu pamětihodnou skladbu, a když si dáme malou práci a postupně přiřadíme jednu k druhé, dohromady dostaneme jedno super výběrové AOR album. A to věru není málo.
|
