Šílené tempo koncertů, kdy kapela hrála vlastně od roku 1982 nepřetržitě, už přinášelo řadu problémů. Navíc na červen a červenec 1986, tedy půl roku od vydání „The Last Command“, bylo už zamluvené studio Pasha Music House v Hollywoodu, aby zde W.A.S.P. nahráli svou další desku. V sestavě se sice už etabloval nový basista Johnny Rod a Blackiemu Lawlessovi také mnohem více seděla role kytaristy, ale začínaly se objevovat problémy se stále ambicióznějším bubeníkem Stevem Rileym, který těžce nesl fakt, že kapelu v podstatě tvoří Lawless s kytaristou Chrisem Holmesem a on je brán spíše jen jako součást mašinérie než jako právoplatný člen. Za vše hovoří jeho odstavení z pozice skladatele a tak „Inside The Electric Circus“ je jen dílem Lawlesse (z větší části) s Holmesem.
A Lawless, jako majoritní skladatel, cítil velkou únavu. Nedokázal se už úplně ztotožnit s prvními dvěma deskami a firma najednou po něm chtěla další. „Leckdo mi říká, že „Inside...“ je naše nejlepší album,“ říká o třetí desce Lawless a jedním dechem dodává: „Pro nás ale znamenalo obrovskou prohru, byla to rituální sebevražda pro ukojení hudebního průmyslu.“ Tato jeho slova jen podtrhují fakt, že z první, takzvaného „párty“ období, je album „Inside The Electric Circus“ rozhodně nejslabší. Jistě za to mohl nedostatek času, který kapela na přípravu desky měla a tuto skutečnost zdůrazňuje fakt, že jako singl byla vybrána převzatá věc, konkrétně „I Don`t Need No Doctor“, původně od bluesmana Raye Charlese.
I když album nezačíná úplně špatně titulní „Inside The Electric Circus“ a pokračuje zmiňovanou „I Don`t Need No Doctor“, už ve třetí „9.5.-N.A.S.T.Y.“ se naplno projevuje fakt, že Lawless není v úplně nejlepší skladatelské formě, že se prostě nedaří nahodit zpět padající řetěz. Přestože ingredience jsou stále stejné jako na prvních dvou albech, výsledný efekt rozhodně už není tak silný. Přestože „Restless Gypsy“ zní nadějně a má pár hitových ambic, trochu jí sráží fakt, že se snaží hrát na druhou „Wild Child“, i když tak silnou skladbu se tentokrát W.A.S.P. nepodařilo složit.
Špatně nedopadly ani věci typu „I`m Alive“ a „Shoot From The Hip“, ovšem i ony postrádají energii debutu a šmrc předchozí „The Last Command“. Úplně nedopadla ani coververze Uriah Heep „Easy Livin`“, kde jako kdyby Blackie byl na konci sil. Finále proto zachraňuje slušná „Kings Of Sodom And Gommorah“. Rozpačité album? Rozhodně. Sice to není až taková katastrofa, jak tvrdí dnes Lawless, ale přece jen slova o tom, že „Inside The Electric Circus“ je nudná deska natočená otráveným bandem až tak úplně nelžou.
K vydání „Inside The Electric Circus“ došlo v říjnu 1986 a to už kapela byla znovu na turné. Blackie už pomalu ale jistě mlel z posledního. To se ještě neukazuje na živáku „Live… In The Raw“, který W.A.S.P. pořídili 10. března 1987 v kalifornské Long Beach Arena, a kde zazněly i zcela nové skladby, vcelku průměrné „Manimal“ a „Harder Faster“ a velmi známá „Scream Until You Like It“, coververze skladby Paula Sabu, kterou W.A.S.P. přispěli na soundtrack k filmu Ghoulies II. Neukázalo se to ani na vystoupení na prestižním festivalu Mosters Of Rock v anglickém Donningtonu, kde W.A.S.P. vystoupili ve společnosti Bon Jovi, Metallicy, Ronnieho Jamese Dia, Anthrax a Cinderelly, ale brzy došlo k výbuchu.
Ze sestavy zmizel Steve Riley, který se připojil k L.A. Guns, kde vydržel až do loňska a Blackie Lawless ohlásil v metalovém tisku rozpad. S W.A.S.P. to koncem roku 1987 tak vypadalo hodně bledě. Dnes už samozřejmě víme, že krizi kapela ustála. Stejně jako jich v dalších letech musela ustát nespočet.
|
