Horor, doom metal, retro – kolikrát to tu už bylo? Poslední roky se tomuhle „návratu“ do starých dob nebývale daří a Italové Black Oath jsou součástí této vlny. Po deseti letech existence a třech řadových albech vypustili do světa nové EP „Litanies In Dark“, které vás na necelých dvacet minut zavede do světa doom metalu s retro nádechem.
Hororové tématice a okultní atmosféře, kterou tahle deska přináší, plně odpovídá i stylově vytvořený obal. Úvodní „…From Here“ se nese v typickém heavy/doom metalovém tempu. Tedy poklidná, avšak nikoliv plazivá rychlost. Kytary mají typický old schoolový zvuk, jakými oplývaly doom rockové či metalové spolky někdy na začátku osmdesátých let. Ne, že by byl zvuk špatný a až tak archaický, ale píseň vás ihned přenese o třicet let zpět. „…From Here“ zní hodně příjemně, ale nemám zde pocit hororovosti. K pohodovému poslechu přispívá vokální projev baskytaristy a zpěváka zvaného A.Th., jehož zpěv je krásně čistý a neagresivní. Skladba je velmi dobrá a má všechny atributy, které tento typ doom metalu má mít. Prostě dobrá práce. „Funeral Alchemy“ nabídne něco malinko jiného. Především se jedná o instrumentální skladbu. Doom metalový rozjezd podpoří vzápětí atmosférické klávesy imitující kostelní sbory a přidávají se i varhany. Najednou mají Black Oath skutečně hororovou atmosféru. Skladba ještě jednou opíše stejnou formulku, tedy doom metalové riffy a následnou hororovou část. „Reincarnation Of The Highway Cavalier“ je asi nejvydařenější počin z nového EP. Píseň je nejměkčí, ale zároveň nejhitovější. Rozhodně věc, kterou si zapamatujete, a ukazuje, že Black Oath mají potenciál. Za takovou hitovku by byli rádi i takoví Ghost, kteří jsou stále v kurzu. Závěrečný dvouminutová „A Song To Die With“ je spíš jakýmsi fragmentem nápadu než regulérní písní. Instrumentálka, která se dlouho rozjíždí, a když už se rozjede, tak prostě přestane a skončí. Poměrně rozpačitý závěr EP.
Black Oath jsou nesporně velmi dobrou kapelou a jejich hudba nepostrádá kvalitu. „Litanies In Dark“ je však příliš krátkým dílem, jedná se spíš o takový bonus k řadovým deskám (ostatně taková EP většinou jsou). I přes velmi dobrou atmosféru mi chybí větší osobitost, třeba stylově spříznění Bloody Hammers dokáží mít, na rozdíl od Black Oath, vlastní ksicht. Kdo ví, jaká bude třeba dlouhohrající deska. Tohle EP je velmi příjemně poslouchatelné, ale zase nijak výjimečné. V žánru je podobných kapel dneska strašně moc.
|
