V kapele máme velmi nadané hudebníky, tvrdí o sobě mladoboleslavská parta Surmata. Do bližšího představení kapely se pustil kytarista Jirka Kozmér, který si vzal k srdci šťouchanec o tom, že dozvědět se něco bližšího o Surmatě není z běžných zdrojů zrovna snadné, takže se o téhle skromně, realisticky a příjemně působící partě můžete dozvědět spoustu věcí.
Hledání podrobnějších informací o kapele Surmata je poměrně náročné, takže vezměme to úplně od základu – kdo jsou Surmata? Na svých stránkách naznačujete, že Surmata původně fungovali pod jiným názvem a aktuální jméno kapely je určitou slovní hříčkou se jménem zpěvačky a finštinou, jak to tedy ve skutečnosti s vaším jménem vlastně je?
Když jsme spolu před zhruba třemi lety začali hrát, tak jsme vystupovali pod jménem Out of the Black. Šlo vlastně taky o takovou slovní hříčku z angličtiny (out of the blue – zčistajasna), kterou jsme si mírně poupravili. Postupem času jsme ale začali zjišťovat, že název je moc dlouhý, lidé si ho nepamatovali a navíc v něm v našem českém prostředí ani většinou neviděli tu naší původně zamýšlenou slovní hříčku. Proto jsme se rozhodli pro jednoslovný název, který vzniknul následovně – zajímám se o Finsko, finskou hudbu a finštinu vůbec a úplně náhodou jsem zjistil, že příjmení naší zpěvačky Viktorie Surmové znamená ve finštině „smrt“. Jde ale čistě o shodu náhod, protože její tatínek pochází z Ukrajiny. Docela nás to všechny pobavilo a jednoho dne nás napadlo, že bychom toho mohli využít a spojit tak příjmení naší frontmanky s naší láskou k finskému metalu. Z podstatného jména „surma“ jsme udělali sloveso „surmata“ (infinitiv slovesa zabít) a nový název byl na světě.
Jak dlouho se společnému muzicírování věnujete, vzhledem k věku členů kapely se chci zeptat, zda je Surmata vaší první vážnější hudební zkušeností, případně kde jste získávali předchozí zkušenosti?
Společně hrajeme zhruba čtyři roky, poslední změna sestavy proběhla v loňském roce, kdy se k nám po nahrávání ve studiu nastálo připojil bubeník Patrik Podroužek. Pro mě osobně je Surmata první kapelou, ostatní členové se v minulosti v mnoha případech věnovali i hraní v jiných kapelách. Náš kytarista Kuba Zajíc momentálně hraje ještě v metalcorové kapele Outlet Fiction a bubeník Patrik v rockové kapele Gate 2017.
Jaké máš se Surmatou ambice? Co si z nich dosud naplnil, jaké představy tě opustily a jaké naopak přibyly?
V loňském roce se mi splnil jeden z mých největších hudebnických snů – vydání klipu. Máme tedy už kromě pozitivní odezvy od našich fanoušků i nějaký hmatatelný důkaz toho, že to, co děláme, má smysl a cíl. Mou další hlavní ambicí je našetřit s kapelou nějaké peníze a zase se minimálně na týden zavřít do studia. Jelikož je pro nás z časových důvodů těžké pravidelně koncertovat, tak nahrávání písniček považuju za nejdůležitější výstup naší muzikantské činnosti. Koncertování mě baví, nezastírám, že bych si někdy v budoucnu nechtěl zahrát na nějakém větším festivalu typu Masters of Rock, ale jsem realista a spíš mám zatím tendenci pracovat na nových věcech, nahrávat a nehrnout se za každou cenu na velká pódia. Momentálně na to nemáme čas ani prostředky.
Jak bys charakterizoval hudbu, kterou se Surmatou tvoříte, co bys doporučil jako váš zatím nejpovedenější kus?
Nejsem příznivcem škatulkování kapel do žánrů a u nás by to navíc bylo obzvlášť těžké, protože v každé písničce se dají najít různé vlivy a nálady. Sem tam se to tam mihne nádechem symfonického metalu a sem tam metalcorovým riffem. Kdybych měl opravdu říct, co hrajeme, tak bych náš styl označil jako melodický metal. Ze skladeb, které bych rozhodně doporučil, mě momentálně samozřejmě napadá naše klipovka „Blinding Sun“. Pokud by si někdo chtěl poslechnout, jak hrajeme v naší stálé sestavě, tedy bez hostů, tak máme zveřejněnou písničku „Bloofer Lady“ a další budou doufejme brzy následovat.
Jak hodnotíš domácí scénu, co tě z ní zajímá a baví a s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu? Které kapely jsou tvému hudebnímu cítění blízké?
V ČR je opravdu hodně dobrých kapel a to i mezi těmi, které nehrají na těch největších festivalech. Když bych měl zůstat u metalu, tak musím zmínit pár kapel, které mě v loňském roce opravdu příjemně překvapily. V první řadě je to klatovská kapela Trautenberk, kterou jsem měl tu čest vidět naživo v pražském klubu Vagon. Byla to úžasná show, jejich písničky jsou neskutečně chytlavé a to samé se dá říct i o textech. Jako kytarista musím pochválit i zvuk studiovek – takhle má znít brutální metalová kytara. Dále bych zmínil kapelu Agassiz, kterou jsem poprvé viděl na soutěži kapel MetalGate Massacre. To, co tahle tříčlenná parta dovede vykouzlit na pódiu, je prostě paráda, těším se, až je zase někde uvidím. A protože neposlouchám jenom metal, tak si občas pustím i trochu klidnější hudbu (můj nedávný objev je například kapela Kittchen). Mám rád ale třeba i Tři Sestry nebo starší písničky od Daniela Landy. Na jednom pódiu bych si nejradši zahrál s brněnskou kapelou Drunk with Pain, kterou založil můj kamarád z gymnázia Juan Hernandez. Ze zahraničních kapel bych si nejradši zahrál s nizozemskou kapelou Delain, protože mají neskutečně roztomilou a sympatickou kytaristku Merel.
Jak vnímáš v hudbě texty, jaký význam jim v Surmatě přikládáte a jaká témata vás zajímají?
Texty jsou pro mě osobně stejně důležité jako hudba. Zatímco na hudbě se většinou podílíme všichni, texty v naprosté většině případů skládám já. Vždycky se do nich snažím dát kus sebe a chci, aby posluchač vnímal nejen hudbu, ale i slova. V poslední době se v textech věnujeme hlavně fantasy tématům, fantastickým postavám z literatury nebo postavám ze slovanské mytologie. Měli jsme v kapele docela velkou debatu na téma, jestli by v českém prostředí nebylo lepší zpívat česky. Já osobně se českým textům nebráním, čeština je krásný melodický jazyk a dokonce bych byl rád, kdybychom sem tam složili i nějakou českou písničku. Byl jsem ale demokraticky přehlasován, a tak nové písničky tvoříme výhradně v angličtině. Snažím se, aby naše tvorba nepůsobila dojmem, že anglicky zpíváme jen proto, že je to cool nebo že chceme mermomocí prorazit do zahraničí. Při nahrávání dbám na to, aby anglickým textům našich písniček bylo pokud možno rozumět (za což mě už naše Viktorka musí nesnášet – studuju angličtinu a pořád jí opravuju výslovnost smích ) a abychom se neřadili mezi stovky a stovky českých kapel, které zpívají pro smrtelníka nesrozumitelnou angličtinou a spoléhají na to, že jim český fanoušek nebude rozumět.
Jelikož není v dnešní době až tak nedostupné nahrát nějakou desku, nemáte už chuť na to se do nějaké pustit? Pokud ano, máš už nějakou bližší představu, jak by měla vypadat?
V loňském roce jsme ve studiu nahráli tři z našich nejnovějších písniček, ale v záloze na případné budoucí nahrávání máme materiálu dost na celé CD. Pokud nám to finance dovolí, chtěli bychom postupně nahrát i další písničky a nakonec je vydat jako desku. Je pravda, že kdybychom nahrávali svépomocí nebo v improvizovaných podmínkách, měli bychom už daleko více nahrávek, ale rozhodli jsme se vše nahrávat v profesionálním studiu. Řídíme se tím, že když už něco děláme, tak to musí být v rámci našich možností na co nejvyšší úrovni.
Jak jste na tom s živým koncertováním? Kde vás je možné vidět, čím bys příznivce nalákal na vaši show a který koncert považuješ v historii Surmaty za nejvydařenější?
Ročně odehrajeme v průměru asi 6-8 koncertů. Víc momentálně nezvládáme, protože je těžké najít datum, které by vyhovovalo všem. Někteří z nás studují, někteří pracují na směny, a jelikož nás hudba neživí, tak práce musí mít přednost a musíme se zatím spokojit jen s příležitostným koncertováním. Na našich koncertech se fanoušci mohou těšit jak na našláplé písničky ve zběsilých tempech, tak na pomalé balady. Naše zpěvačka Viktorie se přímo vyžívá v kontaktu s publikem, takže o zábavu není nikdy nouze. Za nejvydařenější koncert bych označil asi náš loňský koncert v pražském klubu Kain. Bylo to naše vůbec první vystoupení v Praze. A mimochodem, náš další koncert se uskuteční v sobotu 25. 2. v žižkovském klubu Fatal, takže jste všichni zváni!
Na podzim jste nahráli i svůj první videoklip ke skladbě „Blinding Sun“? Přikládáš videoprezentaci velký význam, jak jste si nahrávání užili, proč padla volba právě na tuhle skladbu a jak došlo na spolupráci se zpěvačkou Blackwish?
Když jsem k písničce „Blinding Sun“ jednoho horkého letního dne vymýšlel text, tak jsem si říkal, že by bylo úžasné dotáhnout jí až do konce a se vším všudy. Tehdy jsem si živě představoval, jak by ten klip mohl vypadat a hned jsem si začal dělat první poznámky a nástřel scénáře. Ta myšlenka mě nepustila, a tak jsme se do toho s kapelou pořádně opřeli, písničku jsme nahráli profesionálně ve studiu a ve spolupráci s kameramanem Rashidem Garipovem jsme klip natočili. Když se na to dívám s odstupem času, tak to pro mě byla i úžasná zkušenost co se organizace týče. Bylo potřeba zařídit asi milión různých věcí, sehnat sponzory, zajistit vybavení atp. I když si občas lezeme na nervy s tím, že se často nejsme schopni sejít v plném počtu na zkoušky, tak když šlo o klip, všichni jsme se snažili do toho dát maximum a každý přispěl, jak mohl. Bylo super vidět, že naše kapela dokáže jako dokonale sehraný tým fungovat i mimo pódia. Byl to pro nás skvělý teambuilding.
S Blackwish jsem se seznámil na jednom koncertě v Praze, kde vystupovala se svou vlastní kapelou LateXjesus. Hned jak jsem jí viděl, jakou show tahle metalová divoženka dokáže na pódiu předvést a jaká energie z ní sálá, tak jsem věděl, že s ní chci nahrát písničku. Hned jsem jí kontaktoval a ona do toho bez váhání šla. Byla to skvělá spolupráce. Její growl mi dokonale seděl do písničky „Blinding Sun“, na níž jsme v té době pracovali a v kombinaci s čistým vokálem naší Viktorie tak vzniknul krásně kontrastní duet (Polednice a její oběť).
Je ideální doba na bilancování, když se ohlédneš za uplynulým rokem, která z událostí, a nemusí jít jenom o události hudební, pro Tebe byla tou nejzajímavější, a kterou bys naopak z hlavy nejradši co nejdřív vypustil?
Rok 2016 bych hodnotil jako úspěšný. Mám velkou radost z klipu a z nahrávek s kapelou, konečně jsem se podíval na Masters of Rock do Vizovic (a díky tomu vypil asi nejvíc piv v životě), osobně jsem se při autogramiádě setkal s Tarjou Turunen a prohodil s ní pár slov… Na druhou stranu jsou opravdu věci, které bych z hlavy nejradši vypustil. Mimo jiné třeba to, že nás v minulém roce opustilo neobvykle hodně známých osobností, Alan Rickman, David Bowie, Radim Hladík a mnoho dalších.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se tě na to zeptal.
Čtenářům bych rád vzkázal, ať si od nikoho nenechají mluvit do toho, co poslouchají nebo hrají a ať dělají, co je baví a naplňuje. Jestli se vám líbí naše hudba, rád vás uvidím na nějakém z našich koncertů!
|
