BLOODSPOT - To The Marrow
Poslední díl našeho seriálu s číslovkou 2016 v názvu začneme německou partou Bloodspot. Ta do svého thrashe přimíchává death (jenž nejvíce zastupuje growling zpěváka Petera Kunze), hardcore (intenzita riffů a vokálních frází) nebo groove (variabilní kytarové hrátky), čímž se hned stává zajímavější a o nemalý kus uskakuje od hudebně běžnějších thrashových spolků. Když se pak pánové trefí a nabídnou mimořádně osvěžující kytarovou masáž, jako kupříkladu v palbách „The Act Of Fame“, „To The Marrow“, „Lower The Cut“ nebo Exodus načichlém kusu „Economic Eradictation“, nemá si kovaný thrasher vůbec na co stěžovat. Němci si ale dokáží stejně zručně poradit s tempovými zvraty, které čas od času uklidní pomalými vyhrávkami, potažmo subžánrovou šíří, jíž kromě výše zmíněných stylů obohacují také o thrash´n´rollové hrátky (sólo ve videoklipovce „Public Porn“) či punkovou dynamiku („The Feast Of The Leading Needs“). Lehce odvrácenou tvář fošny „To The Marrow“ naopak představuje několik obyčejných a jen málo zajímavých songů („Embrace The End“, „A Wonder Of Vows“), celkově však tahle placka stojí za poslech, zvlášť pokud se řadíte mezi příznivce ostřeji servírovaného thrashe, jehož temnou auru adekvátně dotváří démonicky špinavý sound.
6,5/10
YouTube ukázka - Public Porn
TRAGIC CAUSE - No Restraint
Podobně jako Bloodspot na to jdou také další Němci Tragic Cause s tím, že zpěv ustupuje do méně hrdelní polohy a vedle thrashe je zde dominantním stylem hardcore. Hudebníci popisují svoji tvorbu jako „skvěle nazvučený mix mezi ranou Sepulturou, Pro-Pain a Slayer“, přičemž je možné souhlasit se zmínkou o soundu, pokud se však uvedených smeček týká, Němci na tyto veličiny – poněkud nepřekvapivě - ztrácí jak po stránce autorské nápaditosti, tak celkové chytlavosti. Zároveň však nelze říct, že by odváděli své řemeslo špatně, občas dokážou strhnout technicky svůdnou riffovou hrou („Riven By Grief“, „Loss Of Reality), jindy zaujmou nečekanou melodickou vyhrávkou nebo snahou o vrstevnatější hudební strukturu (např. post-metalem načichlý kus „Pain Is My Religion“). Některé vokální fráze zase oplývají sympatickou pro-koncertní stavbou, nicméně právě zpěv patří mezi slabiny kapely, ne snad, že by byl špatný po technické stránce, pouze je monotematický, nevynalézavý a časem kvůli tomu dosti nudný. Důvodem tohoto problému může být fakt, že mikrofon drží v pařátech jistý Alex Hoffmann, což je zároveň kytarista, jediný původní člen a hlavně zakladatel tohoto spolku, takže si do toho asi nenechá moc kecat. Přitom kdyby zde figuroval charizmatičtější zpěvák, hudbě by to jen a jen prospělo.
5,5/10
YouTube ukázka - No Restraint
LINTVER - Distorted Perception
S novinkou Slovinců Lintver se přesouváme na tradiční žánrovou půdu, jejíž zeminu tvoří zbytnělé old-schoolové vrstvy, a to do takové míry, že se vám možná po spuštění desky začnou na reprácích tvořit pavučiny. V pořadí druhá studiovka kapely znamená chutnou jednohubku pro věčné příznivce osmdesátých let, s haldou technicky vypiplaných riffů, adrenalinově nasekaných pasáží i neurvale vrčivým zpěvem ala Ventor z Kreator. Slovinci si rovněž zakládají na melodiích, které do thrashového základu vnášejí prostřednictvím vyhrávek a především sólových partů, jejichž počet dosahuje úrovně Mustaineových Megadeth. Většina kytarových kudrlinek baví a skladbu kypří příjemnou hravostí, občas ale dojde i na poněkud zašmodrchané a spíše kontraproduktivní variace („Old Disputes…New Recruits“). Kladem se naopak stává správně dávkovaná rychlá rytmika i častá tempová měňavost, která dodává songům - jejichž vrcholem je patrně úvodní štych „Erroneous Society“ – hudební tah a dynamiku. Víc netřeba dodávat, patříte-li mezi fanoušky staré thrashové školy, se Slovinci Lintver vedle nešlápnete.
6,5/10
YouTube ukázka - Old Disputes....New Recruits
|
