St. James měli na konci osmdesátých let opravdu smůlu. V době, kdy točili desku „Crimes Of The Heart“ se jim úspěch obloukem vyhnul, protože se jim nepodařilo sehnat odpovídající smlouvu a album si tak vydali sami. Deska se dostala jen mezi malý počet lidí, ovšem nedalo se jí upřít, že by obsahovala opravdu dobrou hudbu. Byla sice poplatná tehdejší době, když prezentovala vcelku neškodný hair metal, který nebyl tak nablýskaný jako produkty tehdejších hvězdných spolků Warrant, Poison, Cinderella a další, ale slušné nápady šly poznat na sto honů. Jenže St. James neměli v zádech (alespoň nezávislou) společnost a byli mnohem křehčí, proto je vlna grunge spláchla mocnou silou. Nezbylo z nich nic a jen největší odvážlivec by si dovolil doufat, že se ještě někdy v budoucnu objeví.
Leč, stalo se tak a je obrovským překvapením, když se v prvních dnech roku 2017 dostává na veřejnost jejich deska „Resurgence“, která představuje St. James ve skoro totožné sestavě jako na „Crimes Of The Heart“, tedy jen s korekcí na postu bubeníka, který v současné době zastává Carl Canedy od vcelku známých amerických hardrockerů The Rods. Většina původní sestavy byla tak zachována, ovšem otázkou je, jestli St. James zůstalo zachované i to kouzlo, které měli kolem sebe koncem osmdesátých let a které z nich pro jistou skupinu lidí udělalo kultovní záležitost.
Na tomto místě si musíme nutně přiznat, že bohužel nezůstalo. „Resurgence“ se prezentuje jako jejich debutová deska a proto na ní můžeme najít i několik skladeb, které byly svého času na „Crimes Of The Heart“, včetně titulní hymny. Přestože novinka má samozřejmě lepší zvuk než stará nahrávka, zárukou kvality to není. „Crimes Of The Heart“ mělo možná demáčový zvuk, který se asi pořizoval v nejlevnějším studiu, ale skladby měly drajv, šťávu a mladickou energii. To je na „Resurgence“ všechno pryč. Navíc je paradoxní, že na novince nejlépe fungují staré skladby, i když už to není ono, jako tomu bylo před dávnými lety.
Nápady jsou v nich ale slyšet stále a proto jsou „Crimes Of The Heart“, „In Your Heart“, „Shelter Me“, „The Road“ a „Inside The Outside“ suverénně nejlepšími kousky celé kolekce. Kvůli jejich kvalitě (i po letech) působí srovnání s novějšími příspěvky tak trochu jako pěst na oko. Především když dojde na opravdu zlé věci jako „Let It Rain“ nebo „Rattled Bad“, kde kapela jako kdyby mlela z posledního a kde vysloveně špatné refrény (už od aranží) tahají za uši. Navíc je celá kolekce zbytečně natahována na počet sedmnácti skladeb, což je při současné skladatelské impotenci kapely mez skoro neúnosná.
Stačilo totiž málo a to, s pořádným zvukem a energií přehrát desetiskladbovou „Crimes Of The Heart“ a bylo by vystaráno. Takhle si člověk může jen lámat hlavu nad tím, proč na „Resurgence“ jsou místy opravdu tak slabé skladby a výborné věci z minulosti jako „How Can I Help You?“, „Baby Please“ nebo „New York City Skylites“ chybí. Možná se jich ale ještě jednou dočkáme, stejně jako podařeného reparátu celé kapely.
|
