Letošní rok již stihl nabídnout několik milých hudebních překvapení, osobně k těm největším řadím právě novinku party Avenford. Tu v Maďarsku založili pánové Gamson (zpěv, kytara) a Szehonffner (kytara), aby se ještě před nahráním debutu „Mortal Price“ natrvalo přesunuli do Londýna. Pokud se podíváme na historii sestavy kapely, je evidentní, že se zmíněná dvojice muzikantů potýká s nestálostí rytmické sekce, kdy se u nich střídá jeden basák s bicmenem za druhým. Nicméně přesto se na svět vyklubala druhá studiovka „New Beginning“, jejíž obsah o nějakých personálních tanečcích pranic nevypovídá a zní jako vysoce kvalitní produkt ostřílených muzikantů, kteří zatraceně dobře vědí, co činí.
Svoji tvorbu charakterizují jako hard rock a heavy metal s trochou neoklasické inspirace, na své si ale zajisté přijdou také příznivci power metalu, a to v aristokratickém stylu ala Masterplan, At Vance či aktuální fošny „Immortals“ od Firewind. K těm mimochodem upomíná jejich bývalý zpěvák Apollo Papathanasio, který hostuje hned v úvodní skladbě „Dead Or Alive“. Velké hlasové rozdíly však nečekejme, nakřáplé hrdlo zpěváka Avenfordu patří do téže vokální kategorie, ať už po charakterově barvité, tak i technické stránce věci. Samotná skladba okamžitě nastíní autorskou nápaditost, když málem thrashově potemnělý nástup brzy protnou melodické vyhrávky, rychlé – a v případě sóla až speedové – tempo, stejně jako jemný neoklasický feeling. Hard rockem naopak zavoní následující song „Back In Time“ a zároveň vmísí do hry trochu kypřícího progu.
Vytříbená invenční pikanterie zmíněných Masterplan se nám připomene v několika položkách, např. ve fláku „Assassin“ (s opět příjemně zrychleným sólem) či v ušlechtilém kusu „Mask“ s líbivými pěveckými linkami v bridgi i refrénu. Celkově skladby jen málokdy sklouznou k větší obyčejnosti (možná instrumentálka „Return From The Land Of Emeralds“, částečně opus "Unholy Game"), většinu hrací doby naopak doprovází neodvratná jistota, že posloucháme nadmíru vypečené metalové album, přičemž jednou zachutnají malebné klávesové vzory („Fury Road“), jindy se blýskne variabilní stavba písně (postupně vtahující titulní kus s ozvukem Iron Maiden), dravá a válečně osamplovaná jízda („Overlord“), nebo zaujme obecný hitový tah skladby („Dark Angel“). K tomu přičtěme kvalitní a zejména z pohledu kytar houževnatě plný zvuk a o jednom z nejlepších alb (minimálně) první čtvrtiny roku je rozhodnuto.
|
