Firma Support Underground po hluboké sondě do česko-slovenských thrashových hlubin začíná kutat také v deathovém ranku. Jedním z prvních úlovků je košická smečka Disconsolate, jejíž debut „Behind The Doors Of Perception“ sice vyšel před šesti lety, tenkrát ale víceméně zapadl, takže se šéf Supportu Koník rozhodl toto dílo v závěru loňského roku resuscitovat, a to s pečlivostí sobě vlastní. K dispozici tedy opět máme slušivý digipack s texty i fotkami členů, ale hlavně poctivou porcí deathové hudby, u níž netřeba ani chvíli pochybovat, že reedice alba byla vyloženě správnou volbou.
Na první dobrou zaujme adekvátně temný coverový motiv (z „pera“ jistého Deathera), který nenabízí nějaké prvoplánově explicitní motivy, ale atmosférický výjev, jehož hororový nádech posléze zdůrazní gotické intro „Into The Mind“ s překvapujícími a v rámci nahrávky ojedinělými orchestrálně-elektronickými prvky. V tu chvíli potěší také další výrazný - a pro celkové hodnocení díla zásadní - klad, kterým je zdařilý sound (z dílny Martina Barla), neokrádající výkony hudebníků ani o kousek jejich náročné snahy. Úvodní skladba „The Dark Forest In My Thoughts“ pak prozradí základní vzorce autorů, kteří se opírají o žánrovou tvorbu přelomu poslední dekády minulého století, přičemž se nebojí deathovou palbu pojistit nemalým podílem thrashových nábojnic.
Dalším výrazným znakem je střídání vokálních poloh – hlasově standardního zpěváka - Štefana Timka, který naštěstí nezůstává u jediného výrazu a z klasického growlingu často přechází do „neurotického“ screamu. Ještě více symptomatické pro tvorbu Slováků je míchání akceleračních stupňů a temp, kdy se z rozvážně valivých riffů přechází do rychlých až blastbeatových rytmů. A naopak. Tato snaha však občas vyznívá poněkud samoúčelně, jakoby si pánové řekli, že by bylo dobré zase na chvíli zpomalit (nebo zrychlit), aby skladba byla rozmanitější, avšak někdy je onoho střídání trochu moc, člověk sotva roztočí hlavu a za chvíli může s pařením zase přestat.
Nejde ale o nic dramatického, naopak po celou dobu trvání nahrávky je patrné, že si hudebníci zachovávají slušný - přestože postupem času lehce schematický - standard, z nějž výrazněji vykukují melodické vyhrávky, jejichž paprsky protnou nejprve krátce song „The Deepest Secrets“, aby v navazující položce „Putrefy“ ještě více zazářily v sólovém partu. Nejsilnějším tahem disponuje flák „Blind Mind, Empty Soul“ s funkčními kytarovými víry, dále kusy „Entrance To Decay“ a "Behind The Doors Of Perception" s parádně sjízdnými a energicky vydatnými rychlými pasážemi, které dojdou nejchytlavějšího zenitu – a zároveň soustavnějšího projevu - v závěrečném štychu „Wanderer“, jenž se tak stává mým černým koněm celé fošny. Jde tak o náležitě příjemné rozloučení s velmi slušným, staromilsky deathovým albem, jehož kvalita v pohodě přesahuje hranice našich malých republik. A to není málo.
|
