Hodný holky se dostanu do nebe, zlobivé tam, kam samy chtějí. U nepřeslechnutelné (i nepřehlédnutelné) zpěvačky švédské thrashmetalové kapely Decadence Kitty Saric mám pocit, že by mezi těmi, které se dostanou tam, kam chtějí, mohla stát někde v první řadě. Jsou to necelé čtyři roky, co Metallic Kitty poměrně překvapivě vyhlásila, že Decadence končí. Stejně překvapivě se nedávno objevila zvěst, že Decadence mají připravené svoje páté album, se kterým se vrací na scénu. Jaké bude? Možná něco napoví frontmanka kapely.
Decadence vydali své dosud poslední album v roce 2009. Co jsi dělala celý ten dlouhý čas, věnovala ses hudbě? A co tě přivedlo k tomu znovu nastartovat Decadence? A co vlastně způsobilo, že o Decadence nebylo tak dlouho slyšet?
Ačkoliv jsem s Decadence skončila v roce 2013, podílela jsem se na EP a na živých vystoupeních kapely 6th Awakening. Museli mě sice půl roku přesvědčovat, než jsem kývla na jejich nabídku, abych se zase věnovala hudbě. A když jsem stála s nimi na pódiu, slyšela jsem, jak mě lidi zdraví a hlásí se ke mně jako k Decadence. A když jsem potom pak s fanoušky prokecala celou noc, zavolala jsem hned ráno Kennethovi Lantzovi a rozhodli jsme se, že je ten správný čas na návrat. Také jsem rozjela svůj sólový projekt Metallic Kitty, kde jsem byla požádána klubem bojových umění Allstars Training Center, kde trénuju, udělat píseň pro jednu z jejich bojovnic Muay Thai jménem Little Thunder, což je taky jméno té písně. Kromě hudby jsem také začala s kariérou ve fitness. Doplnila jsem si vzdělání v oboru nutriční výživy a našla si práci v tréninkovém a sportovním nutričním průmyslu. Důvodem pauzy Decadence byl prostě fakt, že jsem kapelu nastartovala, když mi bylo patnáct let a hrála jsem a řídila kapelu dalších deset let. A pak jednoduše přišel čas na to si trochu odpočinout a tak jsem odpočívala!
Decadence začínali svojí kariéru na začátku tohoto století. Můžeš porovnat, s jakými pocity jsi do hudebního byznysu vstupovala tenkrát před lety a jak to vnímáš nyní při restartu kapely? A co se podle tebe za tu dobu na hudební scéně nejvíc změnilo?
Když jsme začínali, byla jsem v pubertě, všechno bylo nové a nic nebylo nemožné. A tohle odráží i vizi a cíl pro Decadence. Vyžadovalo to hluboké zapálení, odvahu a vášeň, abychom něco dokázali, a něco jsme také dokázali – stále jsme dnes tady. Jsme trochu starší, doufám, že i trochu moudřejší a s nějakými zkušenostmi do dalšího pokračování. A to je skvělé! Největší změna je asi od fyzického k digitálnímu nahrávání a fakt, že nahrávací společnosti už nemají nad hudebníky takovou kontrolu. Aspoň nemám pocit, že bychom byli nějak manipulováni a můžeme si dělat věci podle svého.
A jaký je to pro tebe pocit být po sedmi letech zase zpátky?
My jsme si dali pauzu až v roce 2013, takže to sice není sedm let, ale i tak je to hrozně dlouhá doba. Je to skvělý pocit být zpátky, fakt bylo velmi potřebné odpočinout si a mít příležitost věnovat se jiným věcem a díky tomu jsme nyní opět velmi hladoví!
V současné době tvoříte Decadence pouze ty a Kenneth Lantz. Oba jste byli součástí kapely po celou dobu již od jejího vzniku. Proč se vaše cesty rozešly a byli jste v kontaktu po celou dobu, kdy neexistovali Decadence?
Kenneth a já jsme se znali ještě dávno před tím, než vznikli Decadence a společně jsme tvořii hudbu víc než patnáct let. Jsme přátelé a vždycky budeme, bez ohledu na to, jestli budeme součástí Decadence. Takže jasně, byli jsme v kontaktu po celou dobu, i když kapela nefungovala. Jak jsem už řekla, měli jsme potřebu odpočinout si, dělat jiné věci a načerpat novou energii a to se podařilo!
V současné době již máte připravené další album. Jak řešíte jeho nahrávání, nahráváte si jej sami nebo jste využili nějaké nájemné hráče? A pracujete na tom, aby se Decadence stali regulérní kapelou a mohli jste hrát živě, hledáte nové spoluhráče?
Na našem chystaném albu „Undergrounder“ hraje Kenneth všechny kytary a baskytaru, já mám na starosti veškerý zpěv a Lawrence Dinamarca (Nightrge, Loch Vostok, Carnal Forge) pro nás všechno nabubnoval. S Kennethem jsme vždycky psali komplet všechen materiál, takže v tomhle směru máme solidní základ, ze kterého můžeme růst dál. Když přijde na možná budoucí živá vystoupení, budeme se tím zabývat a dáme dohromady plnohodnotnou sestavu. Aktuálně jsme nahrávali desku ve Švédsku s externím zvukovým a masteringovým inženýrem.
Co na novém albu posluchačům nabídnete, můžou vaši příznivci čekat klasickou tvorbu Decadence nebo pauza vaši tvorbu nějak pozměnila?
Myslím si, že „Undergrounder“ bude album, které se Decafans bude líbit a doufám, že zaujme i nějaké nové posluchače! Pokračovali jsme v budování našeho soundu, zůstáváme mu věrni. Opět nabídneme nějaké nové osvěžující nápady, které přicházely po dobu celých deseti let, kdy jsme hráli společně. Tlačili jsme na sebe tak, abychom ze sebe dokázali vydat to nejlepší, co v sobě máme. Uslyšíte zajímavou synergii thrash metalu, smíchanou s deathovými prvky takovým způsobem, který vám připomene staré dobré časy s novým dotekem energie!
Kterou skladbu z aktuální desky bys doporučila jako nejlepšího reprezentanta Decadence, na kterou z písní jsi nejvíc hrdá?
To je těžká otázka! Asi bych se držela našeho třetího alba „3rd Stage Of Decay“ a vyzdvihla skladby jako „Corrosion“ a „Claustrophobia“, snad i z našeho čtvrtého alba „Chargepoint“ by to mohla být skladba „Silent Weapon (For A Quiet War)“.Zmiňuji je na základě toho, co jsem slyšela od našich fanoušků, kteří jsou s námi po celou dobu naší existence. Pokud jde o to, co mě baví nejvíc při živém vystoupení, tak je to skladba „Wasteland“ z druhého alba „The Creature“, kde je dalším mým favoritem skladba „Red“.
Kdo se autorsky podílel na nové desce? Jde vyloženě o nápady z poslední doby nebo se jedná o materiál nastřádaný během neaktivity Decadence?
Možná jedna nebo dvě skladby měly základy napsaný již dříve, ale i ty se od té doby vyvíjely a měnily tak, aby přizpůsobily zbývajícím skladbám, takže můžu říct, že se jedná o zbrusu nové album, o kterém doufám, že si ho všichni budou užívat tak, jak jsme si my užívali jeho tvorbu.
Jak probíhalo nahrávání, zaznamenala jsi nějaké odlišnosti při tvorbě nového alba proti tvorbě předchozích alb?
Ano, tentokrát jsem nepsala hudbu. Všechno je Kennethova práce, já jsem ho podporovala nějakými nápady a myšlenkami a tím, že jsem mu dávala zpětnou vazbu. Dříve jsem napsala polovinu alba já a zpětná vazba přicházela od Kennetha. Tentokrát jsem mu chtěla dát maximální tvůrčí prostor a jsem velmi hrdá na to, jak si s „Undergrounder“ poradil.
Jaké promo aktivity k nové desce chystáte? Bude vás možno vidět naživo, je už v plánu nějaká tour? A pokud ano, máte v plánu zastavit se i v České republice?
První věcí je nyní album. U undergroundové kapely je dobré to, že můžete dělat, to co chcete, když zrovna chcete. Takže další krok budeme dělat, až bude album venku a pak se rozhodneme, co bude dál. Bylo by úžasné navštívit Českou republiku, užít si to a zahrát pro vás. Držte nám palce, ať se to povede!
Které z alb, které jsi v minulosti nahrávala, považuješ za nejlepší a proč?
Pro mě to není o nějaké nadměrné tvorbě nebo analyzování toho, co bylo v minulosti. To, co chci, je udělat a nabídnout vám album, z kterého budete mít husí kůži, které vás přivede k přemýšlení, inspiruje vás a nebo vás jen nažene do kotle, abyste rozpoutali mosh pit! A myslím si, že takové nové album bude. Během předchozí činnosti Decadence jsem neposlouchala naše alba, ale když jsme začali pracovat na „Undergrounder“, tak jsem si je znovu připomněla, abych si osvěžila, kdo jsme a odkud jsme přišli, aby kromě toho, že s novou deskou nabídneme něco nového, tak aby tohle album přineslo zpět i nějaké vzpomínky.
Kdo nebo co mělo největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se hudbě?
Hudba pro mě vždycky byla životním stylem a v kombinaci s touto vášní jsem ráda tlačila sama sebe do všech možných limitů. Chci otestovat sama sebe a zjistit, jak daleko můžu jít a to je výzva, kterou miluju, zjistit, co jsem schopná s hudbou udělat.
A co je hlavním důvodem toho, že se hudbě věnuješ takovou dobu, co tě na tom láká a přitahuje?
Hudba je obrovská součást mne samotné, součást mého já. Dokonce jsem se snažila ji v sobě popřít v době, kdy Decadence pauzírovali, ale to prostě není možné. Hudba vždycky bude součást mojí osobnosti a jednoduše je to způsob, jak jít dál.
Máš ještě nějaké ambice, kterých jsi v hudbě nedosáhla?
Mám nenaplněné ambice ve všem, co dělám! Neustále tlačím sama sebe do všech možných výzev, tak uvidíme, do čeho se vrhnu příště.
Jak sis užila Vánoce, máš ráda tyhle svátky? A co očekáváš od roku 2017?
Nikdy jsem nebrala Vánoce jako čas, kdy je třeba být hodný na lidi, potkat se s lidmi, se kterými se normálně nestýkám a tak podobně. Proč by to člověk neměl dělat pořád a využít na to každý den? To je v podstatě to, že se snažím dělat věci nejlépe, jak můžu. Pro mě jsou vánoce den jako každý jiný. Od roku 2017 očekávám, že mě vezme zpátky k tomu, co jsem na chvíli ztratila a to je hudba.
A na závěr tradiční prostor pro to, abys řekla to, na co se Tě dosud nikdo z novinářů nezeptal a Ty bys měla přitom chuť na to odpovědět.
Jsem ohromená fanoušky Decadence. To oni jsou tím, co udělalo tuhle kapelu a co přivedlo mě i kapelu zpátky. „Undergrounder“ je jméno, nebo popis, chcete-li, toho, kdo podporoval Decadence celou dobu. A koho mi považujeme za naše fanoušky. Je to prohlášení. Decadence byli vždy propagátorem undergroundové scény. Vše jsme si dělali sami, prodeje nám zajišťovali tři různé labely a zároveň vše probíhalo pod naším vlastním labelem HTI Records (přejmenovaném na Heavy Dose po prvním singlu), tlačíme i na jiné kapely, aby to udělali stejně, aby veškerou propagaci dělali prostřednictvím fanoušků pro fanoušky, přes street teamy, fan kluby a metalové příznivce po celém světě. Jsem za to velmi vděčná a chci každého, kdo nějakým způsobem pomáhal kapele, ujistit, že tohle není o mně, ale že to všechno je vaše zásluha. Děkuju vám všem, taky tobě, vašemu zinu a všem vašim čtenářům, kteří nás po celé roky sledují.
|
