Už je to dávno, co si Chrome Molly z anglického Leicesteru dělali nárok na slávu. Ta opravdová se jim ale obloukem vyhnula a svou největší chvilku zažili, když se jim podařilo dostat se do předprogramu Alice Coopera. Jenže to bylo ještě v osmdesátých letech a Chrome Molly měli v zádech podařený debut „You Can`t Have It All“, jenž představoval solidní hard rock, který měl stejně blízko (nebo daleko?) k ostrovním tradicím Deep Purple, Nazareth nebo Thin Lizzy, jako k nablýskanému zámořskému soundu. Ostatně snahám prorazit v Americe zasvětili Chrome Molly konec osmdesátých let, ale výsledek byl tristní. Logicky po sérii neúspěchů následoval rozpad v roce 1991. Na dlouhých devatenáct let.
Během něho jméno Chrome Molly zapadávalo stále více prachem a o nějakém comebacku se prakticky neuvažovalo. Překvapení bylo o to větší, když se v roce 2010 kapela objevila na několika koncertech. Ne proto, že trvalá z hlav členů kapely už nadobro zmizela a před posluchači se postavila čtveřice zasloužilých tatíků, ale především proto, že tahle parta zase začala fungovat. A co více, o tři roky později vydané comebackové album „Gunpowder Diplomacy“ nebylo až tak špatné, jak by se po tolika letech latence dalo očekávat. Nakonec nezůstalo jen u něj, Chrome Molly jsou tu s novinkou „Hoodoo Voodoo“.
Ta sice nepřináší nic překvapivého, ale je opět zárukou kvalitního hard rocku, který by se stylově mohl řadit k dnes už rozpadlým kolegům Little Angels. Chrome Molly jsou ale trochu více metaloví, což může být dáno tím, že ve svých řadách mají někdejšího kytaristu věrozvěstů Nové vlny britského heavy metalu Blitzkrieg Johna Antcliffea, ovšem primárně opět hrají na rockovější strunu a dá se říci, že „Hoodoo Voodoo“ navazuje na jejich alba z osmdesátých let. Nepostrádá moderní zvuk, který se hodí do současnosti, ovšem jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a u Chrome Molly to platí rovněž.
Deska většinou odsýpá v rychlejším tempu, úvodní (samozřejmě po intru „In The Beginning“) „Can`t Be Afraid Of The Dark“ je čistokrevně heavymetalová věc, pevně ukotvena v polovině osmdesátých let. Tuto dobu Chrome Molly sice neopustí ani v dalších skladbách, ale ty už jsou přece jen vzdušnější a tudíž v dnešní době poslouchatelnější než úvodní trochu urputná kompozice. Těžiště desky proto leží v houpavějších věcech jako „Some Kind Of Voodoo“, dvojici „Save Me“ a „Rock For You“ a jediné pomalejší kompozici „Now That Those Days Have Come“ s výborným refrénem a jižansky pojatým zpěvem frontmana Stevea Hawkinse, který ve svých melodiích evokuje ostrovní legendu Slade.
Ve své podstatě je „Hoodoo Voodoo“ velice nenáročný poslech, který rozhodně nebude nadčasovou záležitostí, ale když už se k desce dostanete, pustíte jí, je skoro jisté, že ji do konce nevypnete. Sice chybí to nutkání sáhnout po ní znovu a znovu, ovšem to neznamená, že by Chrome Molly přišli s podřadným kusem.
|
