Omílat na tomto místě okolnosti vzniku Limetalu by bylo nošení dříví do lesa. Beztak je každý zná a jejich další opakování by bylo jen přilévání oleje do pomalu hasnoucího ohně. Stačí jen říct, že Limetal právě vydal své debutové CD, které je postaveno pouze na vlastních, autorských písních, které už netěží ze slavné minulosti (zejména dvou) členů u legendárního Citronu. Limetal tak po trochu podivném CD „Pravdu ukáže čas“, kde přetextoval největší hity Citronu, čímž nezasvěceného posluchače musel dozajista zmást, konečně nabízí ukázku své tvorby.
Instrumentálně má Limetal nabito jako skoro nikdo jiný, protože ve svém středu má jednoho z nejlepších (a nejnedocenějších) českých kytaristů, Jaroslava Bartoně. Právě na jeho hře stavěl Citron zejména v době vydání desky „Bigbítový pánbů“, jenže ani Bartoň nebyl všemocný a přestože hrál jak o život, nemohl zastínit fakt, že Citron v té době byla opravdu unavená kapela. Citron ale krev omladil a tak mohla panovat obava, jestli se ona únava nepřenese do Limetalu, kde přece jen působí z dob zmíněné desky Citronu hned tři členové. Odpověď na tuto otázku mohl dát singl „Na tenkém ledě/May Day“ a částečně i „Pravdu ukáže čas“, kde byly kromě citronovských jistot i dvě nové skladby.
Bezejmenný debut Limetalu jich nabídne hned osm dalších. Ty se drží stylové linie předchozích věcí, tedy jedná se plnokrevný hard rock, který čerpá z tradic sedmdesátých a osmdesátých let, kdy hudba této party může připomenout vliv takových legend jako Whitesnake, Deep Purple (dávné roky citovaní Bartoňovi oblíbenci), UFO nebo mladších Mr. Big. Rozhodně zde nehledejme heravymetalové pnutí, to zůstalo u bývalé kapely. Limetalu hardrocková tvář sluší, což dokladuje úvodní trojice skladeb „Amerika“, „Sex N`Roll“ (připomene dávná léta Kabátu) a stará známá „Na tenkém ledě“. Tady Limetal staví laťku hodně vysoko a překonává se i zpěvák Fany Michalík, ze kterého přece jen po dlouhých letech vyrostl osobitý frontman, který sice nesahá k hardrockovým velikánům, ovšem na debutu Limetalu je jeho projev více než slušný.
Řetěz ale začne padat a Limetal se svého dna dotkne ve skladbách „Stará garda“, „Posel špatných zpráv“ a „Chiméra času“, kdy se z něho stane v podstatě tuctová kapela, která nestaví na své výjimečnosti, ale spíše směřuje na tancovačkové parkety, což dokladuje i hrozivý refrén („...ten den se hrál v nebi metal, heavy metal…") v „Poslu špatných zpráv“. Situaci pak zachraňuje opět stará známá „May Day“, která se zprvu zdála jako béčko jasné tutovky „Na tenkém ledě“, ale po čas začala žít vlastním životem, kde posluchače rozhodně potěší pulzující refrén. Následující „Chlípná víla“ sice nefunguje, ale závěr v podobě „Armageddon“ a srdceryvná balada „Karolína“ už ano. Konec dobrý, všechno dobré? Až potud ano, kdyby desku neuzavírala rádio verze „S větrem v zádech“, což je zbytečná úlitba komerčním rádiím ve stylu Marka Ztraceného, které ovšem nějaký Limetal vůbec stejně zajímat nebude.
Limetal si se svým debutem ostudu neudělal. Předložil pravděpodobně to nejlepší, co ze sebe dokáže v současné době vydolovat. Při poslechu této desky je už naprosto jasné, že se cesty členů starého Citronu musely rozejít. Nebudu zde porovnávat alba „Rebelie rebelů“ a „Limetal“, to ať si každý posluchač udělá každý sám pro sebe, protože to jsou značně rozdílné záležitosti. Limetal svým debutem ale potvrdil právo na další existenci, přestože rezervy jsou tam ještě slyšet. Místy víc, místy méně.
|
