Když před pěti lety představil Bernie Weiss kolekci svých diskotékových předělávek pod názvem „reDISCOver(ed)“ byl z toho totální karambol. Když před třemi lety vyvolával ducha jedné ze svých nejúspěšnějších desek prostřednictvím dvojalba „Kingdom Of the Night“ bylo z toho (zejména pokud se člověk neubránil srovnání s prvním dílem) docela zklamání, i když bez historického kontextu by tahle deska snadno zapadla do průměru Bernieho tvorby. Přiznám se, že po těchto zkušenostech mě název aktuálního alba kapely Axxis „Retrolution“, poměrně vyděsil při představě, jaké že retro bude Bernie oživovat tentokrát.
Pesimista by tuhle desku mohl charakterizovat konstatováním, že je pouhým potvrzením toho, že to nejdůležitější pro hudební svět Bernie sdělil už před dlouhými roky (ono už i od té „Utopie“, která měla velmi silný potenciál, uběhlo osm let). Optimista (a fanoušek kapely) by mohl oponovat tím, že Axxis si zachovali svůj typický rukopis (který má aktuálně zase blízko k hard-rockovým náladám) a tak dostal to, co od party Bernieho Weisse lze očekávat. Faktem je, že na novince není jediný moment, který by člověka překvapil, a vlastně to, že se jede prakticky celou dobu tak nějak na pohodu, evokuje oprávněnost volby názvu alba, „Retrolution“ zní přes nespornou melodickou chytlavost totiž docela usedle a staromilsky. Největší síla téhle desky však není v celku, ale v detailech, kdy víc než celkem průhledně typické a očekávatelné melodie zabírá jemné kytarové štrikování (právě pro sólového kytaristu Stefana Webera je tohle album premiérou v řadách Axxis a ta čerstvá krev je velmi svěží), hravost bubeníka Dirka Branda, i občasný prostor pro krásně sytou rytmiku. Celá kolekce pak snadno zapadne mezi ostatní (neexperimentální) řadovky kapely, přičemž nevyčnívá ani z jedné strany. Snadno si lze představit, že kterákoliv z písní v rámci představování novinky zapadne do koncertního setlistu - osobně bych vsadil na úvodní houpavou a šikovně vygradovanou „Burn! Burn! Burn!“, na optimistickou a energickou „This Is My Day“ (ne, není to náhoda, že právě tyhle dva songy nejlépe kombinují melodičnost a švih), či na vyloženě koncertně stavěnou „Heavy Metal Brother“,stejně tak snadno by ovšem Axxis mohli vybrat ze své dlouhé kariéry cokoliv jiného a fanoušek by nebyl o nic ochuzen.
Z převážně optimisticky laděného a zpěvného „Retrolution“ sálá smíření se s faktem, že kolem hudebních děijn už dávno hýbou jiní (a snad i proto ta retro nálad), i vědomí, že přesně takhle zakroucené melodie jsou tím, co se od Axxis očekává. Bernie Weiss prostě připravil kolekci písniček pro svoje věrné.
|
