DEFICIENCY - The Dawn of Conscioussness
Modernisté z Francie jsou zpět s třetí studiovkou. Od čtyři roky starého příspěvku „The Prodigal Child“ se však mnoho nezměnilo, což je dobrá zpráva pro ty, kterým se hudební směr kapely zamlouval. Já tehdy stál někde mezi, tentokrát ale musím udělat krok zpět a přiklonit se více k negativnímu hodnocení, hlavně proto, že Francouzi pořád nalézají snad až fetišistické zalíbení v časově rozmáchlých kompozicích, pro které ale neměli dostatek atraktivní náplně už na minulé fošně a v případě novinky jsou na tom možná ještě o kousek hůř (navíc s méně vychytaným zvukem). Opět se tedy dočkáme dokola se opakujících variací čistých a harshových vokálů, corových riffů a melodických vyhrávek, to vše občas proloženo přímočařejší thrashovou honičkou (zejména songy „From A Less To A Greater Perfection“ a „Nausera“). Jenže když už toho začíná být až nad hlavu, pánové se ještě z nějakého důvodu vybičují k lepšímu výkonu a v poslední fázi alba konečně nabídnou zajímavější hudební špeky. Počínaje hravou a řemeslně výtečnou instrumentálkou „And Now Where Else To Go“, přes nečekanými orchestracemi osvěženou věc „Post Knowledge Day“, až po závěrečný kvapík „Fearless Hope“, uslyšíme zábavnější muziku, kterou jakoby tvořilo malinko jiné osazenstvo. Že jde o stejnou kapelu, rychle zjistíme podle minutáže, jež je i v případě oněch lepších položek stále přemrštěná a do podstatné míry trhá jejich dynamický koncentrát. A to je jako kdybyste do rajské omáčky místo vývaru přidali vodu z kohoutku. Poživatelné to bude, v případě dravého hladu po obdobné krmi si snad někdo i pochutná, ovšem z pohledu kvality se budeme nacházet na úrovni školní jídelny.
5,5/10
YouTube ukázka - teaser
ALEKTO - The Unpleasant Reality
Brazilci Alekto se sice oficiálně prezentují jako groovy spolek, úplně v pohodě by ale mohli k dané škatuli přidat slovíčko „thrash“ a vesmír by zůstal v rovnováze. Podstatu jednoho z nejstarších metalových stylů totiž naplňují více, než kdejaké modernistické kapely, které se tímto žánrem naopak velkohubě honosí. Start alba v podobě songu „Who Dares To Raise The Hand“ je ještě rozpačitý a po stránce hudebního směřování ne úplně čitelný, dvojka „Let´s Talk About War“ už všechny pochyby rozčísne a za podpory melodického vlnění, funkčních sól i adekvátního rytmického zápřahu nabídne nejlepší kus celého díla. Důraz je přitom kladen na agresivní thrashové vyznění skladby, na nějaké mohutné groovy vlny moc prostoru nezbývá. Což beze zbytku platí hlavně pro druhou polovinu desky, která postupně nabírá na obrátkách, až dojde k nakažlivým rychlopalebným dardám „Mind Scars“ a „Immutable Silence“, potažmo zlověstně tažené položce „Conjecture Of Chaos“, kde zpěvák Will převaluje fráze jako buvol potravu. Vokály zde vůbec tvoří zásadní faktor pro oblibu celé nahrávky, pohybují se totiž na hraně growlingu a jako takové výrazně přiostřují základní instrumentaci, při nástupu blastbeatů pak můžeme mluvit o čiré deathové masáži. Občas dokonce zazní úsečný blackový scream, a to zhruba v podobě, kterou používali našinci Krabathor v devadesátých letech. Brazilci Alekto znamenají kvalitní přírůstek na thrash´n´groovy poli, přičemž mě osobně baví zejména díky nepokryté náklonnosti k první jmenované škatuli.
6,5/10
YouTube ukázka - Revenge
SECOND SILENCE - Prosperidad
Parta Second Silence drhne řízný crossover, jenž má blízko k produkci výborných Rusů Siberian Meat Grinder. Tito Španělé rovněž dobře vědí, kde zabrat, kde zvolnit a kam vsadit jedovaté frázovací úseky, aby výsledek strhával v adekvátní míře a na případném koncertě rozvířil spontánní davový moshing. Mezi styčné znaky patří i zpěv v mateřštině, který dodává hudbě ještě agresivnější pocitový odstín. Pokud někde pánové ze Second Silence na Rusy ztrácejí, pak v hustějším naplnění hudebního vakua, které by po splácnutí udělalo pořádnou a nezapomenutelnou dardu. Nejde však o bůhvíjak dramatickou vadu, popravdě řečeno, srovnání se SMG není úplně fér, protože na tuhle smečku má málokdo. Fošna „Prosperidad“ dokáže v pohodě pobavit, dočkáme se řady riffově chytlavých pasáží, dynamických rytmických úseků i vokálních hrátek (v kusu „Tomamos la Calle“ např. dojde na příjemnou koketerii s rapem). Energie mají Španělé na rozdávání a v případě náserů jako „Ferza y Honor“, „Caer“ nebo „Déjame Entrar“ ji dokážou v pohodě přenést na své posluchače. Zábavný výplach jako stvořený pro odreagování po pakárně v práci, tím je novinka smečky Second Silence.
7/10
YouTube ukázka - Despierta
|
