V roce 2005 byli Nevermore už zavedenou kapelou, která měla za sebou několik výborných desek a byl čas na další v pořadí. Album dostalo název „This Godless Endeavor“ a velmi působivou obálku od Hugha Symeho, který spolupracuje například s Dream Theater nebo Rush. Stejně jako na milníku s názvem „Dead Heart In A Dead World“ se o zvuk postaral Andy Sneap a i tentokrát se jednalo o naprostou výhru. I dnes, po dvanácti letech, zní deska drtivě a dnešní alba se tomuto zvuku jen těžko přibližují. Zvuk „This Godless Endeavor“ je stejně ničivý a monstrózní, jako čistý, srozumitelný a živelný.
Hned úvodní „Born“ vás udeří Hulkovskou silou přímo mezi oči. Takřka deathmetalový úvod je střídán brutální pasáží, kdy do riffové vichřice zpívá svým typickým expresivním projevem Warrel Dane. Úvodní část je natolik tvrdá, že i fandovi Nevermore to ve své době muselo vyrazit dech. Pak přijde druhý šok. Jeden z nejkrásnějších refrénů, co znám. Vzletný, až nebesky znějící. Warrelův úžasný výkon a moment, kdy kapela ukazuje svou výjimečnost. „Final Product“ je o něco klidnější, či spíše písničkovější, než její předchůdce, ale temná aura nahrávky a tvrdé thrashové kytary zůstávají. Skladba, která se vám ihned zakotví v hlavě a už nikdy nezmizí.
„My Acid Words“ začíná rozvážně, aby se změnila v thrash metalovou smršť a všem nakopala zádele. „Bittersweet Feast“ na to jde pomaleji. Posluchače si kouskuje postupně. Má silnou a takřka hmatatelnou atmosféru. Loomis sází jeden extrémní riff za druhým, ale zpěvák Warrel Dane si jede to své a skvěle tak vytváří melodie. Skladby jsou i přes svou hutnost dobře poslouchatelné a vlastně i hitové. To platí pro všechny ze čtyř úvodních písní. Rovněž se dá říci, že pokračují v tom, co Nevermore započali před dlouhými lety, ale jejich vlastní evoluce je dovedla do podoby progresivní kapely. Prvky death metalu, veliký podíl thrashe, ale i ozvěny power metalu se tu dají nalézt.
Je čas na něco jemnějšího. Balada „Sentient 6“ patří k tomu nejlepšímu, co Nevermore složili. Zaujme klavír, který jinak kapela vůbec nepoužívala. Ještě více však zaujme silný refrén, ale překvapí druhá půlka skladby. „Sentient 6“ nabírá na dramatičnosti a v závěru se z písně stává poměrně drsná věc, která má ohromnou emoční sílu. Něco tak epického doposud Nevermore nesložili. Oproti tomu působí „Medicated Nation“ zcela obyčejně. Avšak jedná se o výborný mix tradičních Nevermore postupů s groove metalem. Po krátké a příjemné mezihře „The Holocaust Of Thought“ přichází tentokrát čistokrevná balada „Sell My Heart For Stones“. Za sebe můžu říct, že se jedná o jednu z nejsilnějších balad, co jsem kdy slyšel. A Warrel je machr.
Asi nejslabší kousek desky je "The Psalm Of Lydia“. Je to výborná skladba klasického Nevermore stylu, ale prostě je ve stínu ostatních písní. Možná je to i pro to, jakou sílu mají následující dva eposy, které desku uzavírají. Prvním z nich je „A Future Uncertain“ jejíž akustický začátek vykouzlí příjemnou náladu. Pak ale začnou Nevermore kousat. Tohle je progmetalový olymp! Neustále se tu něco děje a vy toho chcete víc a víc.
To přijde se závěrem celého alba. Takřka devítiminutová titulní kompozice je vším, co jste kdy chtěli od Nevermore slyšet. Je tu úplně všechno. Pěkně v epickém a obrovitém balení. Těch devět minut je oslavou hudby. Velmi dramatické, tvrdé, melodické a plné nápadů. Hovořit o tom, jak skvěle hrají jednotliví muzikanti, by bylo zbytečné. Všichni jsou skvělí, nicméně z Loomisovy kytary budete úplně mimo. Tohoto pána prostě musím vypíchnout pokaždé.
O „This Godless Endeavor“ se dají říkat jen samé superlativy. Stejně jako na „Dead Heart In A Dead World“ se zde kapela potkala s výtečnou skladatelskou formou. Tohle album je jedna velká jízda a z mého pohledu se jedná o naprostou oslavu metalu. Nadčasové album, které mi i dnes přijde svěží a čerstvé. Neztratilo nic ze své síly. Album, které by žádný metalový fanda neměl minout.
|
