Rapmetalisté Body Count se na scénu vrací překvapivě brzy, vždyť od minulého záseku „Manslaughter“ uplynuly pouhé tři roky, což je na tuhle smečku opravdu zlomkové období. Značí to jediné: Ice-T je při chuti a ve svých (téměř) šedesáti se snad více než kdy jindy cítí povinován ke komentování aktuální sociálně-politické situace, přičemž si opět nebere servítky a činí tak s nasraností sobě vlastní. Tady se totiž na korektnost nehraje, fucky létají vzduchem jako rány pěstí, mrtvoly se počítají na tuny a krve je jako na ručníku Alžběty Báthoryové po večerní koupeli!
Osobně jsem minulou fošnu slupnul jako Homer donut, pročež mé očekávání novinky s příznačným názvem „Bloodlust“ postupem času nabylo snad až nezdravě mamutích rozměrů. A možná právě to je důvod, proč nakonec nejásám a nesdílím obecné nadšení, které na adresu aktuální studiovky Amíků padá z několika směrů. První zádrhel spatřuji v dominantně kritickém tónu díla, tentokrát nečekejme odlehčené fláky typu „99 Problems BC“ nebo „Institutionalized“, které zdobily předešlý zápis, zde se bude pouze nadávat, stěžovat a vyhrožovat. Na jednu stranu se není co divit, rasový problém neustále trvá a k tomu byl do čela Spojených států zvolen člověk, „ze kterého má snad každý strach“, jak praví sám Ice-T. Otázkou zůstává, jestli je správným řešením na tyto skutečnosti reagovat texty plnými násilí a touhy po pomstě. Slovo „odpuštění“ zde nemá místo, pokud někdo zradí, zaslouží krutý trest („All Love Is Lost“, „Bloodlust“) a střelbu je samozřejmě nutné opětovat („Civil War“). Je mi jasné, že jde o metalové album a ne o epizodu pořadu Sama doma, nicméně kdyby byla veškerá negace občas proložena hravým vtípkem, vše by získalo zásadně odlišný – a pro mě smysluplnější – rozměr.
Druhý problém mám s některými songy, jejichž podstatu autoři vysávají z minulé desky, aniž by však docílili tehdejší chytlavosti („All Love Is Lost“), nemluvě o repetici tupých refrénů („The Ski Mask Way“, „Bloodlust“). No a nakonec jsou tu uvádějící proslovy, které si Ice-T opravdu mohl odpustit. Nemám nic proti jejich obsahové podstatě (právě naopak!), avšak průvodce historií u – mimochodem celkem zbytečného – coveru „Raining Blood/Postmortem“ od Slayer a hlavně anti-rasistický vstup u „No Lives Matter“ jsou velmi zajímavé napoprvé, poté o něco méně, napotřetí už začínají lézt na nervy no a nakonec je lepší dané skladby přeskočit, což lehce narušuje poslechovou pohodu. Nicméně i přes všechny uvedené výtky je důvodů ke spuštění novinky Amíků pořád dost.
Pikantně např. působí hostování Dave Mustainea (Megadeth), jenž si v úvodním políčku „Civil War“ střihl jak úvodní proslov (ano, znova kecy, ale tentokrát rádiově aranžované, a proto nikoli otravné), tak výtečné melodické sólo. Na albu se dále představí Randy Blythe (Lamb Of God) v ostré palbě „Walk With Me…“ s příjemným nákukem do deathcoreové oblasti, a také Max Cavalera v několikrát zmíněném kusu „All Love Is Lost“. Nejatraktivnější třpytky nahrávky ale září jinde, a to v momentech, kdy kapela upustí od metalové urputnosti a s nečekaným citem vpluje do klidně plynoucích vod. Týká se to kompozice „God, Please Believe Me“, kde působivý zpěvákův projev podporují jemné melodie sólující kytary, a hlavně písně „This Is Why We Ride“, ve které se atmosféra uvolní natolik, že se náhle pohybujeme na čiré komerční úrovni (kdyby zde náhle začal frázovat Eminem, vůbec by to nebylo divné). Vláčné rytmy, které opět zdůrazní náladové kytary, ovšem nevydrží dlouho, brzy se do hry vloží thrashově úsečné riffy a krátké crossové pohoupání, přičemž vše dohromady tvoří - navzdory další textové vsuvce o pomstě - jednoznačný a velmi návykový vrchol nahrávky.
Ten další, jen o kousek menší, číhá v samotném závěru, kdy se v úderném a textově dokonalém nátisku „Black Hoodie“ konečně dočkáme prvotřídního mixu rapu s hardcorem, tedy přesně takového, jaký jsem očekával od většiny nového obsahu. Místo toho přišlo "pouze" nijak zvlášť objevné pokračování předešlé desky, z něhož sice sem tam vykouknou nadmíru povedené pasáže, jejich množství ale nedisponuje takovou silou, abych dokázal potlačit mírné zklamání.
|
