Chtít po Josephovi Pooleovi alias Wednesday 13 něco jiného, než je vlastně klasický hard rock plný hororových témat, sem tam lehce stříhnutý elektronikou, by byla asi hloupost. Tento chlápek si na podobné hudbě vybudouval svou tvář už v kultovních (i když, pravda, trochu směšných) Frankenstein Drag Queen From Planet 13, následně v mnohem serióznějších Murderdolls a v posledních letech především na sólové kariéře, která je (soudě podle mnohých rozhovorů) dnes už pro něj prioritou a comeback Murderdolls se tak může, i vzhledem k nečinnosti bubeníka Joeye Jordisona (ex-Slipknot), jevit v nedohlednu. Což je ale vlastně jedno, protože alba pod jménem Wednesday 13 tuto kapelu suplují takřka dokonale.
Poole se před dlouhými lety, v jeho pubertálních devadesátkách, vzhlédl v Alice Cooperovi, Kiss, ale i v The Misfits nebo Robu Zombiem, což se mu stalo životním osudem. Jako kříženec zmíněných čtyř veličin jeho tvorba zněla skoro vždycky a v podstatě zní dodnes. Novinka „Condolences“ z tohoto směru nevybočuje, což by vlastně bylo i nelogické. Sice se nedá říct, že by se Poole a jeho parta nevyvíjeli, ovšem tento pokrok spíše zaznamenávají na bázi zvuku a image, než že by se jednalo o překotný umělecký růst. Vše je proto na svém místě a fanoušek bude spokojen.
Spokojen bude také proto, že oproti dva roky starému „Monsters Of The Universe: Come Out And Plague“ nedoznává kvalita materiálu na „Condolences“ žádného sestupu. A možná že i právě naopak. Novinka přináší přece jen o trochu více silných míst, přestože se to podle pilotního singlu „What The Night Brings“ zdát nemuselo. Po poslechu celé desky je totiž nutné přiznat, že právě tahkle skladba patří k tomu nejslabšímu, co celá kolekce nabízí. Na albu je více jiných, mnohem zajímavějších míst.
Ono spojení dvou skladeb „Blood Sick“ a „Good Riddance“ působí skoro jako rána kladivem, protože tak drsně, tvrdě a přitom hitově Wednesday 13 snad ještě nezněli a po rozpačitém úvodu „What The Night Brings“ a „Cadaverous“ deska dostává nenadálý spád. I další skladby typu „You Breathe, I Kill“, rock n`rollově hravá „Lonesome Road To Hell“, či „Cruel To You“ působí svěžejším dojmem než poslední alba Pooleovy kariéry. Skutečný vrchol celého díla ale přichází až na konci, kdy se nejprve o slovo přihláší děsuplná „Condolences“, která má docela blízko k náladě tvorby Kinga Diamonda, dejme tomu z období desky „Them“ a posléze závěrečná „Death Infinity“, jenž se dotýká skoro až doom metalu, který prosvětlují jen melodické kytarové vpichy.
I když se samozřejmě o velkou událost roku 2017 v tomto případě nejedná, Wednesday 13 tentokrát dokázali docela potěšit. Řeči o jednom z nejlepších alb jejich kariéry jsou v tomto případě na místě, protože „Condolences“ je bezpochyby jejich nejlepší nahrávka od zlomové „Skeletons“, jenž vyšla před devíti lety. A kredit kapely má potenciál ještě dál růst. Nabízí se proto otázka, jestli by byl dnes vůbec ještě nutný tolik přetřásaný comeback Murderdolls...
|
