The Ferrymen je název projektu, v němž se skví trojice velkých rock-metalových jmen. Stěžejním členem je skladatel a multi-instrumentalista Magnus Karlsson (Primal Fear), jenž stvořil veškerou hudbu. Ta se posléze velmi zalíbila zpěvákovi Ronnie Romerovi (Rainbow), který okamžitě přijal nabídku k účasti, jako poslední pak do této party přibyl bicmen Mike Terrana (např. Tarja, ex-Rage). A přestože se tohle trio pravděpodobně poprvé dohromady vidělo až při oficiální propagaci alba (Terrana nahrával svůj part v Itálii, kde momentálně bydlí), jeho eponymní debut působí přesně tím vyzrálým dojmem, který se dal od těchto zvučných hudebních ikon očekávat.
A očekávat se dalo i žánrové rozpětí, pod kterým se obsah desky ukrývá, tedy hard rock - k němuž nejvíce svádí Romerův nakřáplý, charismatický a hlavně kvalitní projev – a heavy metal, do jehož ostré intenzity, stejně jako melodické hravosti, nás lákají dostatečně vtahující Karlssonovy riffy. Tím však výčet stylových pramenů nekončí, dočkáme se také sytých orchestrací, které dodávají muzice epický feeling, do pomalých či baladicky uvolněných momentů zase vnášejí jemnost a svobodu. To vše je ku prospěchu věci, smíšené pocity se dostavují pouze při kombinaci symfonií s moderně podebranými kytarami, ve kterých chce být Magnus možná až příliš „trendy“, což nejen jemu, ale ani celkové náladě desky moc nesluší. Naštěstí nejde o časté pokusy, v rámci celé hrací doby to vlastně platí pouze pro song „Enter Your Dream“, jenž patří mezi nejslabší položky alba, zbylá koketerie s modernou probíhá už jen úsečně v několika málo písních.
Patří mezi ně např. úvodní kus „End Of The Road“, jenž nabízí ještě další a pro album daleko významnější autorskou strategii, kdy hutné Karlssonovy riffy najdou kontrastní uvolnění ve vokálních linkách. I to má ale jeden háček, většinou totiž výrazněji zaujme buď bridge nebo refrén, nikoli však obojí v rámci jediné kompozice. Takže např. heavíkově vedený štych „Fool You All“ zdobí hlavně náběh na víceméně průměrný chorus, skladby „Still Standing Up“ nebo „How The Story Ends“ zase vítězí zejména díky chytlavým refrénům, první jmenovaná zaujme také slušivými melody-vyhrávkami či citlivě vnesenou symfonicko-pěveckou mezihrou. Mezi položky s celoplošně nejvyváženější stavbou pak můžeme zařadit kompozičně fikanou (skoro) titulku „Ferryman“, svižnou jízdu „Eyes On The Sky“ nebo pohodově vláčné písně "Cry Wolf" a „Eternal Night“ se vzdušnými symfoniemi a další várkou působivě klenutých vokálních linek.
Zbytek písní pořád spadá do vyšší skladatelské ligy, už v nich ale není ke slyšení mnoho atraktivních motivů a pamětihodný účinek nijak nepřesahuje jejich hrací dobu (např. opus „Welcome To My Show“ nebo i zmíněný úvodní song). Nakonec se nemůžu ubránit srovnání s nedávným debutem party The Unity, soustředěné kolem dvojice muzikantů z Gamma Ray. Ta nabídla obdobně laděný hard´n´heavymetalový obsah, jeho hudební struktury byly ale o něco vymazlenější a celkově chytlavější. Tím nijak nezpochybňuji kvality alba "The Ferrymen", nicméně pokud bych si měl vybrat, dám bez váhání přednost debutu německé kapely.
|
